wojta: Dík za nakouknutí.

Něžná krása jara.

Sláva dcerám Eviným.

Tam už jich pár je.

wojta: nedráždivý je super :D díky

wojta: Dik za doplnění.
Ja na kole projel kde co jen tam jem nebyl.A to jsem daval 7 -8000km ročně

Klídek, už sám útěk za svobodou osvobozuje. Když prchám s batohem já, vrchol svobody nastává během cesty, kdy tíha nákladu na zádech stanovuje míru zátěže přemožené chlapským odhodláním pokračovat dál. Návrat utahaného medvěda ke své roztoužené medvědici to už je takový ten pseudokonec pohádek, které ve skutečnosti pokračují in casual way dál, ale za báseň už to nestojí.

Napsal jsi to hezky. Pořád je v tom ta homérovská naštvanost, ale aj cosyk nove - takový nějaký smutek či co. Hm, kdoví, to je jen můj dojem.
Lituju lidi, kterým se nezdají erotické sny.

Paráda

denisa : sakury miluji, nejkrásnější jsem viděla v Japonsku, kde jsou symbolem. Od Okinawy po Hokkaido, kvetou všude. Děkuji.

Mlčeti Zlato : kekebreke : Dandy : děkuji za zastavení.

Homér : je to koloběh, ale líbí se mi. Děkuji.

To je dobře Milane, že nehoupeš se na laně.

Udivuhodná, líbí se mi.

Slunce svítí, ptáci zpívají, svět je nádherný...

Sněženky, krokusy, ač jich je málo,
ve vzduchu cítit je, že blíží se jaro.

Naděje a radost je vzácná. A báseň se ti povedla.
Jen se mi na začátku ta morčata vybavila moc živě, jak lomcují urputně mřižema.

Je to opravdu pro kojence-spokojence.

Při vycházce po Řípu
zakopnul jsem o řípu,
bylo tam i zelí
poztrácené zemědělci,
když stávkovat jeli.

Také jsem tam nikdy nebyl
kdo ví, proč se praotec
snažil drápat na kopec
místo aby k moři došel.

/Pardon, blbnu/ Trochu se mě to líbí .....

Plnohodnotný postřeh víry v náhodu.
Náš život je jedna velká náhoda. Hezké.

Je to zavazující odkaz předků. A co po nás......? Popel a prach.