Ta se mi moc líbí....

Midem: děkuji :-)

vanovaso: taron: Orionka: Jiří Turner: Devils_PIMP: moc děkuji za komentář - moc si vážím názoru druhého , vede k zamyšlení jak jinak a lépe :-)

Ne vždy stojí rychlovky za to, ale tahle se Ti povedla ;-)

Moc krásné, u některých Tvých počinů, se cítím, jako doma, jak blízké mi jsou.. Já sním ráda a možná proto, jsem na podzim a v zimě nejšťastnější :-)

Amelie M.:
Ahoj Amélie!
Přeji Ti, aby se Tvá křídla nehojila "nekonečně" dlouho a doporučuji Ti knížečku Chalíla Džibrána : Zlomená křídla. Bude se Ti líbit...;-*

Amelie M.:
Nekonečno jsou dvě nuly
hříšně spolu spojené,
jak se krásně k sobě tulí
v nekonečné touze své!;-)

Zajímavé, že Tě jako ženu zaměstnávají právě podobné myšlenky...;-)
I když já tu vlastně taky s pár prima děvčaty vedl kouzelné debaty na podobná témata...;-)
Když tak ráda přemýšlíš, jukni na www.osel.cz.
Najdeš tam nekonečně mnoho zajímavých námětů! Měj se fajn! M.

vanovaso:
Už je Ti fajn? Tak to jsem rád!
Já nechtěl jsem Tě vylekat...
Tvá zkušenost a báseň má-
toť podobnost jen náhodná!
Že o mne bála ses tu snad
je milé! Nemusíš se bát,
že zvolím tohle řešení,
ač z básně mojí smutek zní...
;-)

Devils_PIMP:
Dík! To potěší...;-)

Aaach, líbí se mi ta hravost, která nezní lacině :) Pěkné!

Musím se pousmát :) první moje myšlenka je - prostě chlapské :)) Bez přetvářky, bez zábran.. ryzí.. Pěkné.

kmotrov: jsem ráda, že se "ajajaj" nekonalo a dočetl jsi do konce, s tak příjemným výsledkem.. děkuji.. :) i za přivítání..

Severak: díky za zajímavý komentář :) připomněl jsi mi, že se mi kdysi můj přítel, jaderný fyzik, také snažil vysvětlit podstatu nekonečna právě z hlediska fyziky a kdo ví, čeho ještě.. pro něj to byla vcelku jednoduchá a vyřešená otázka - do té doby, než se to snažil vysvětlit mně :)) Oba jsme se shodli na tom, že vysvětlovat mi to z tohoto úhlu pohledu, je nekonečná práce.. :))

Nell: Klaron: Děkuji za krásné komentáře :).

Úžasně vystižená společnost. Báseň se mi moc líbí a to většinou zrýmování nevyhledávám :)

Tak to mě odrovnalo...fakt krásně zpracovaná realita!

Orionka: vanovaso: Díky moc :) Jsem ráda, že se líbí a taky, že se mám ještě kam dál posouvat :)

Jak jsem četl zlomená křídla řekl jsem si ajajaj...
Jsou slova stokrát vyřčená, nemá smysl říkat je znovu, je třeba hledat jiná.
Když jsem si to přečetl celé, tak se mi to tak líbilo, že jsem Ti ty křídla odpustil.
Řádkování mi nevadí, našel jsem v tom poezii, kterou Ti věřím, to je hlavní.
Vítej.

Jinými slovy, chtěla bys všechno :). Hezky věrně to popisuješ, a i když by se formě určitě dalo něco vytknout, tvoje báseň mě oslovuje svou přímočarostí, jednoduchostí, přirozeností.

chodil jsem na takovou předpříjmačkovou přípravu na jaderku. Docent, co nám tam přednášel, řekl takovou zajímavou myšlenku: Když mi sem přijdou matematici, říkám jim, že mám nekonečno tady na stole. Oni se diví....

Pak následovalo nějaké vysvětlení s elektřinou, detaily si už moc nepamatuju. Podstatné bylo, že to nekonečno byla výlevka. Tím jak byla výlevka spojená kovovými trubkami s odpadem a ty trubky vedly do země, měla mnohem větší elektrický potenciál než cokoliv jiného na stole. Země je totiž v podstatě nekonečně veliká oproti čemukoliv, s čím docent dělal pokusy.

A tak to s nekonečnem někdy bývá ve fyzice a technice - člověk nepotřebuje pravé nekonečno, stačí mu něco mnohem většího (a naopak - něco mnohem většího může označit za nekonečno. Klasický případ jsou sluneční paprsky - přicházejí v podstatě rovnobežné, takže by slunce mělo být v nekonečnu, ale není).