|
To jsem tak usínal a napadl mě ten první verš. Tak jsem zkusil přidat další. No musím říct, že ty vážné básně jsou opravdu těžké, tak se omlouvám, že je to takové kostrbaté.
|
Již dávno zmlkla těžká děla,
jizvy v krajině zakryl prach,
čas uklidil i mrtvá těla
a vítr odvál smrti pach.
Tam, kde se střetla krutá síla,
kde bratři proti bratrům stáli,
tam, kde krev se do země vpila,
a koně v kouři hrůzou ržáli.
Jen stromy šeptají si tiše,
že slyšely ten hrůzný křik,
když smrt snášela se z výše,
plameny pohltily vojáků šik.
V srdcích matek doutná žár,
co nikdy nelze uhasit,
ze vzpomínek zbyl jen cár,
s osudem nelze zápasit.
A přesto tráva znovu vzchází,
i pták v dálce teskně zpívá,
srdce bližních, co nám schází,
v našich myslích jsou stále živá.
Tam, kde kdysi táhly pluky
teď pasák stádo ovcí vodí,
a zem, jež krví nasáklá byla
zas úrodu svým dětem plodí.
Za vesnicí stojí lesu blíže
ten kámen, co má paměť v sobě
jména jsou vyrytá do kříže
těch co pro svobodu leží v hrobě.
Tak jako hvězdy na nebi září,
v tichu jasně planou svíce,
a každé světlo šeptá jméno
toho, kdo se nenavrátí více.
V paměti každého zůstane
kdo jednou hrůzu války znal,
ten nikdy zbraně nezvedne,
na bratra, s nímž by v míru stál.
Ať dějiny zůstanou výstrahou,
že válka přináší jen utrpení,
vybírá si daň neblahou,
radost v žal a zkázu mění.
jizvy v krajině zakryl prach,
čas uklidil i mrtvá těla
a vítr odvál smrti pach.
Tam, kde se střetla krutá síla,
kde bratři proti bratrům stáli,
tam, kde krev se do země vpila,
a koně v kouři hrůzou ržáli.
Jen stromy šeptají si tiše,
že slyšely ten hrůzný křik,
když smrt snášela se z výše,
plameny pohltily vojáků šik.
V srdcích matek doutná žár,
co nikdy nelze uhasit,
ze vzpomínek zbyl jen cár,
s osudem nelze zápasit.
A přesto tráva znovu vzchází,
i pták v dálce teskně zpívá,
srdce bližních, co nám schází,
v našich myslích jsou stále živá.
Tam, kde kdysi táhly pluky
teď pasák stádo ovcí vodí,
a zem, jež krví nasáklá byla
zas úrodu svým dětem plodí.
Za vesnicí stojí lesu blíže
ten kámen, co má paměť v sobě
jména jsou vyrytá do kříže
těch co pro svobodu leží v hrobě.
Tak jako hvězdy na nebi září,
v tichu jasně planou svíce,
a každé světlo šeptá jméno
toho, kdo se nenavrátí více.
V paměti každého zůstane
kdo jednou hrůzu války znal,
ten nikdy zbraně nezvedne,
na bratra, s nímž by v míru stál.
Ať dějiny zůstanou výstrahou,
že válka přináší jen utrpení,
vybírá si daň neblahou,
radost v žal a zkázu mění.
17.09.2025 18:16
človiček: puero: sokol a lípa: Děkuji všem za komentáře, spíše jsem čekal nějakou kritiku, tak mě těší, že se líbí...
15.09.2025 12:12
Na první pohled to vypadá, že se lidstvo nedokáže z historie poučit, že se vrhá od omylu k omylu, protože je hloupé a naivní. Ale já si třeba myslím, že lidstvo navzdory staletím humanismu, je stále krvelačné a kruté a že si válku přeje. Proč by se jinak dál vyráběly zbraně (údajně na obranu, údajně mírové prostředky). Lidi chtějí válčit a zabíjet a umírat, posouvat hranice krutosti dál a dál. Nějaká praještěrní část mozku v lidech to chce. Když už to není válka a vraždění se trestá, tak aspoň v televizi a na webu. Dál se vedou imperiální války o území, náboženské války, ekonomické hybridní války. A matky dál pláčou, jak píšeš, a nejen matky, i sestry, manželky a nesezdané jak to nazvat.. partnerky,... dál se mrhá masem a člověk se ptá, k čemu je vlastně všechno to vzdělávání a výchova, když to v posledku málokoho zajímá.
15.09.2025 07:54
Tohle takřka studuju a je to masakr na pokračování ty války. Vždycky se vymyslí nástroje jak tam lidi nahnat, správně zmotivovat a pak se tahá figurkami po velké šachovnici ve válečných štábech. Báseň skvělá.
14.09.2025 20:52
sokol a lípa: A ano, máš pravdu, doba je divná, až to nahání strach...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.