![]() ![]() ![]() ![]() |
Guláš zloby?
V kotlíku vaří ze zloby guláš
restaurant Peklo: naber si, tu máš!
Člověčí s cibulí, ke kilu kilo,
mrtvý to nebolí lépe už bylo,
svědomí choří kolapsu blíže,
zloba si vrní kožich si líže,
pozvedá k nebi kalné své zraky,
tuší že brzy bude žrát taky.
V kotlíku vaří ze zloby guláš
restaurant Peklo: naber si, tu máš!
Člověčí s cibulí, ke kilu kilo,
mrtvý to nebolí lépe už bylo,
svědomí choří kolapsu blíže,
zloba si vrní kožich si líže,
pozvedá k nebi kalné své zraky,
tuší že brzy bude žrát taky.

Miňko : četla jsem ji vícekrát a v dešti. Pokud jsem to pochopila - je to jako alegorie lidské zloby. Drásavé a velmi silné. Zaujalo mne to. Cibule symbolizuje slzy, bolest, vrstvy lidské duše. Je to tak ? Lidé se navzájem požírají ve světě zloby, bez svědomí. Napiš mi prosím - zda se domívám tak nějak ? Díky.

Co si kdo uvaří, to si sní. Textu rozumím, raději se postím než hněv na talíři.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Guláš zloby? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Flintu? Do žita!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Siggi [15], xdarebak [15], horkosladka.symfonie [12], Opisovatel33 [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX