Nemusela nastat půlnoc,
abys poznal v mých očích zvíře,
nečekaně brzy, jako jediný.
Hon na lišku začal neslyšně,
ani housle nezahrály,
prohřátá země nehnula se.
Má kůže již zakrátko pokryje
tělo ruské ženy, aby dodala
jí krásy nasbírané v lesích.
Železná smrt bývá bolestná,
pro nápodoby lásky se trpí,
na to jsem byla připravena.
Proč tedy zabíjíš tak něžně?
abys poznal v mých očích zvíře,
nečekaně brzy, jako jediný.
Hon na lišku začal neslyšně,
ani housle nezahrály,
prohřátá země nehnula se.
Má kůže již zakrátko pokryje
tělo ruské ženy, aby dodala
jí krásy nasbírané v lesích.
Železná smrt bývá bolestná,
pro nápodoby lásky se trpí,
na to jsem byla připravena.
Proč tedy zabíjíš tak něžně?
18.11.2018 17:46
Ginnare: Osobní podobenství, muž na kterého jsem při psaní myslela, je Rus.
07.11.2014 08:10
j.f.julián
ano, líbí se mi báseň i styl...
02.08.2014 19:59
Nádherná. Představivost jede na plné obrátky. Máš úchvatné obraty, konec je prostě božský (ano, rozplývám se).
01.08.2014 14:37
nejen hezká, slovo po slově, verš po verši, sloka po sloce je úchvatná, je moc hezky poskládána a přitom tak nenásilně, je zvláštně abstraktní, ale ta otázka v závěru je konkrétní až, až
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.