Ti lidé, kteří si nedovedou představit příjemně strávený páteční večer bez alkoholu, mi připomínají film Trainspotting ( http://www.csfd.cz/film/901-trainspotting/prehled/ ), ačkoliv tam se jednalo o heroin. Je to opravdu smutné. Takové přátele bych si rozhodně nevybral/a a s tím, že nechceš chlastat, souhlasím.

Alternativní způsoby seznamování se mi líbí. Já myslím, že to není tak velký problém. Teoreticky stačí pouze zjistit, kdy a kde se nacházejí lidé, kteří by mohli stát o to se s tebou seznámit, vyloučit situace, kdy seznámení není možné (např. proto, že spí či pracují), a osoby, které se už znají s alespoň 42 lidmi ( http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=4614-zakladni-otazka-ziv
ota-vesmiru-a-vubec ), a pak už se jen s nimi setkávat, domlouvat, zjišťovat, jak moc si s nimi rozumíš, a zkoušet přiklánění ( http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=4011-divoky-srdce ). A jednou to třeba vyjde... Ale možná to spíš vidím příliš optimisticky a naivně. :-|

Zaznamenávám v tom určitou náladu, ale je to obtížně dekódovatelné. Mám raději konkrétnější zápisky jako Log 7 a Log 8.

korálek: Díky! :-)

Krásná:-) a hodí se do čítanek pro druhý stupeň :-)

krásné.

korálek: Kde tady ale vidíš nějakou zmíňku o práci? :-P

hrát si a pracovat je skvělý recept :-) hezké

Moc se mi líbí. Ale hodně špatně se mi čte :D :)

shane: To chápu, zadání bývají vždy větší problém :)

joo je to fajn:))

Umouněnka: Díky, Vivi! Byla to výzva a já jsem trochu tvrdohlavý...:-)

Trochu kostrbaté, ale docela fajn.

Severak: Se skutečnými setkáními mám zatím zkušeností poměrně málo a zpravidla jsou to zkušenosti spíše takové, že já na ostatní mám podstatně víc času než oni na mě. Pak je samozřejmě otázka, zda jim takové stojí za to, a ta je mnohem podstatnější - pokud lidé dávají přednost jiným dobrovolným aktivitám před setkáním s lidmi, musí to mít nějaký důvod - třeba jim ty aktivity připadají smysluplnější či užitečnější.

A42: To by taky mělo! :-)

To zní fakt hodně anticky. :-)

korálek: Tak takhle jsem si zapamatoval, co píše wikinka o božském poslu...:-)

wow tak to je báje - líbí se mi :-)

Píšu především o skutečných setkáních. U virtuálních je průšvih v tom, že nevíš jaká je skutečná situace na druhé straně. Někdo může psát z práce, jiná osoba může odpovídat večer, už hodně unavená. Na druhé straně může začít hořet, stejně tak může jen vypadnou UPC pro dané město, výsledky jsou stejné.

Možná, že izolovanost lidí je (třeba jen částečně) záměrná, ale technologie bych z toho nevinil. Telefon byl vymyšlen proto, aby se dalo komunikovat na dálku, ne aby se člověk zavřel v pokoji a jen si objednával telefonicky pizzu.

To je důležitý postřeh, ale v poslední době si začínám myslet, že zaměstnání není tak výraznou překážkou, jak se zdá. Zabírá sice poměrně dost času, ale v minulých stoletích zabíralo času ještě podstatně víc, a stejně si lidé často našli čas, aby se sešli a popovídali si.

Za hlavní překážku považuji záměrnou izolovanost lidí, způsobenou komunikačními technologiemi. Když si totiž s někým domlouvám (zpravidla virtuální) setkání, tak nějak se předpokládá, že se budeme jeden druhému/jedna druhé plně věnovat. To ovšem znamená, že pro druhého je to automaticky značná ztráta času a vyplatí se mu to, jen pokud očekává, že mu setkání přinese víc než jiná aktivita v daném čase. Jsem ale přesvědčen/a, že by to mělo fungovat jinak: Nemělo by jít o to, aby se mi druhý člověk plně věnoval, ale mělo by stačit "být spolu", vnímat se a pomáhat si. Vždyť při osobním kontaktu je přece docela dobře možné přijít za někým, kdo sleduje třeba film, a zhlédnout zbytek filmu s ním, aniž bychom ho výrazněji rušili. Nebo když vidíme, že dělá domácí úkol z předmětu, který známe, a nejde mu to, můžeme mu poradit a pomoci. Myslím, že je třeba vymyslet, jak tento ideál, který při bezprostředním kontaktu bez problému funguje, přenést do elektronické komunikace. Osoba, která potřebuje pomoc, totiž zpravidla nezvedá telefony a nereaguje na e-maily, protože ty jí nikdy nepomohou s tím, co právě dělá. (Musely by být od nějakého dost dobrého věštce...)

Současné komunikační technologie vedou lidi k poněkud sobeckému chování, protože neumožňují vnímat potřeby druhých lidi, o kterých nenapíšou.

Jinak, těší mě, že znáš film Momo. Kdysi jsem ten film míval/a velice rád/a, ale pak jsem zjistil/a, že mu chybí myšlenková hloubka a některé myšlenky mi připadají spíš zavádějící. Hlavní je přemýšlet...

Videoklip i píseň se mi velice líbí, ačkoliv německy nerozumím. :-)

Severak: Tak překlikni na Super.cz a vše bude super! Prosím tě, na moje rady .er, žij jak tě to baví.