korálek: Tak takhle jsem si zapamatoval, co píše wikinka o božském poslu...:-)

wow tak to je báje - líbí se mi :-)

Píšu především o skutečných setkáních. U virtuálních je průšvih v tom, že nevíš jaká je skutečná situace na druhé straně. Někdo může psát z práce, jiná osoba může odpovídat večer, už hodně unavená. Na druhé straně může začít hořet, stejně tak může jen vypadnou UPC pro dané město, výsledky jsou stejné.

Možná, že izolovanost lidí je (třeba jen částečně) záměrná, ale technologie bych z toho nevinil. Telefon byl vymyšlen proto, aby se dalo komunikovat na dálku, ne aby se člověk zavřel v pokoji a jen si objednával telefonicky pizzu.

To je důležitý postřeh, ale v poslední době si začínám myslet, že zaměstnání není tak výraznou překážkou, jak se zdá. Zabírá sice poměrně dost času, ale v minulých stoletích zabíralo času ještě podstatně víc, a stejně si lidé často našli čas, aby se sešli a popovídali si.

Za hlavní překážku považuji záměrnou izolovanost lidí, způsobenou komunikačními technologiemi. Když si totiž s někým domlouvám (zpravidla virtuální) setkání, tak nějak se předpokládá, že se budeme jeden druhému/jedna druhé plně věnovat. To ovšem znamená, že pro druhého je to automaticky značná ztráta času a vyplatí se mu to, jen pokud očekává, že mu setkání přinese víc než jiná aktivita v daném čase. Jsem ale přesvědčen/a, že by to mělo fungovat jinak: Nemělo by jít o to, aby se mi druhý člověk plně věnoval, ale mělo by stačit "být spolu", vnímat se a pomáhat si. Vždyť při osobním kontaktu je přece docela dobře možné přijít za někým, kdo sleduje třeba film, a zhlédnout zbytek filmu s ním, aniž bychom ho výrazněji rušili. Nebo když vidíme, že dělá domácí úkol z předmětu, který známe, a nejde mu to, můžeme mu poradit a pomoci. Myslím, že je třeba vymyslet, jak tento ideál, který při bezprostředním kontaktu bez problému funguje, přenést do elektronické komunikace. Osoba, která potřebuje pomoc, totiž zpravidla nezvedá telefony a nereaguje na e-maily, protože ty jí nikdy nepomohou s tím, co právě dělá. (Musely by být od nějakého dost dobrého věštce...)

Současné komunikační technologie vedou lidi k poněkud sobeckému chování, protože neumožňují vnímat potřeby druhých lidi, o kterých nenapíšou.

Jinak, těší mě, že znáš film Momo. Kdysi jsem ten film míval/a velice rád/a, ale pak jsem zjistil/a, že mu chybí myšlenková hloubka a některé myšlenky mi připadají spíš zavádějící. Hlavní je přemýšlet...

Videoklip i píseň se mi velice líbí, ačkoliv německy nerozumím. :-)

Severak: Tak překlikni na Super.cz a vše bude super! Prosím tě, na moje rady .er, žij jak tě to baví.

mám rád úly, ale včely nechávám být

Singularis: Homér: co se týká samotného spojování lidí - to co píšu není myšleno úplně doslova. Jedná se jen o analogii.

Homér: když mám e-mail (tj. nejklíčovější součást infrastruktury) na seznamu, těžko se vyhnu Novinkámn. Ale dík za dobřě míněné rady.

zvlastni

Dobrej song františkáne.

1. Nekoukat na zprávy, nečíst novinky.

2. Změň práci, jestli tě to nebaví.

3. Potřebuješ hlavně holku, pak tě už nebude lákat spojovat lidi, zvlášť pokud jsi teda ten asociál, začni s těma ošklivýma, zatím si nemůžeš vybírat.

To jsou rady viď? Chtěl bych někdy najít radio sondu z meteorologického balónu. Držím ti palce apoštole, beer connecting people better than Nokia, zdař bůh.

Myslím, že hledat podobnosti místo rozdílů, je nezbytný předpoklad ke spojování lidí. A těší mě, že jednou z podobností mě a tebe je i to, že řešíme podobné hlavní problémy.

K prvnímu problému už jsem řešení nalezl/a - optimismus neztratíš, když žádný nemáš. Stačí vidět svět pesimisticky, v nejčernějších barvách (jako Ester Krejčí) a nemůžeš o optimismus přijít. Ale není na škodu mít v záloze i špetku naivity a roztomilosti typu Mojí vinné révy, ze které lze čerpat ke svému nesmyslnému plahočení motivaci...

Na řešení druhého problému usilovně pracuji. Myslím, že klíčem k řešení je sladit nějak to, co děláš, a to, co chceš dělat. Ale je to hodně komplikovaný problém bez patrného triviálního řešení.

K řešení třetího problému se usilovně chystám, ale budu rád/a, pokud mě předběhneš. Je to problém, který zajímá lidi už více než sto let, jak dosvědčuje následující citát:

"Vidím v duchu stále tu noc v Argentině, kdy jsem poprvé letěl za tmy, tu černou noc, v níž se jen tu a tam jak hvězda zablesklo nějaké světýlko dole v rovině. (...) Stůj co stůj se musíme pokusit najít cestu k sobě. Stůj co stůj se musíme pokusit navázat spojení s těmi ohni, planoucími tu a tam v krajině."
--- Antoine de Saint-Exupéry: Země lidí (prolog).

Tu knihu jsem přečetl/a celou a nejúčinnějším řešením, jak spojit dva lidi navzdory rase, náboženství a mnoha dalším překážkám, bylo nechat jednoho tři dny putovat pouští na pokraj smrti žízní a pak nechat druhého nabídnout mu vodu. Ale určitě existují i etičtější a méně riskantní způsoby...

PrimaDen: Díky! Snad nenechám...:-)

hezké, jen si tu pravou chvíli nenech rozplynout....:)

Eleanthir: To víš, Máchalová, zlá panna

Severak: Severojižní magistrála anuselský most? Tak tam bych to měl trochu znát, jezdili jsme tam na zkušbní jízdy...Kdo by soi nepamatoval most sebevrahů?:-P

shane: to nejsou žádné uličky, ale severojižní magistrála a nuselský most :-D

Severak: Dík za vysvětlení! Věřím, že sis s tím dal práci a při jiném měřítku zobrazení by ty změny byli ještě patrnější. Protože však neznám onu čáast Prahy, nemohu posoudit, jakým budovám přisuzuješ zvýšený význam...Možná s trochou trpělivosti bych snad i našel, o kterou část se jedná. Mám průvodce s dílčími mapkami. Ty žluté uličky jdoucí středem mi připomínají Bratislavu, bydlel jsem tam na montáži hned kousek za tím mostem SNP: dvě hlavní ulice a pár krátkých příček, kousek od nás hospoda. Patřilo to prý už k Petržalce, ale hlavní komplex, s jízdárnou byl podstatně dál...:-)

Obrázky domova

To pírko tam.. xD

shane: na dolním obrázku jsou přidány obrysy budov (šedou barvou) a některé (významné) budovy se vykreslují tmavší barvou. Tečkování je jen nějaká grafická chyba.

Ve skutečnosti jsem těch změn zapracoval více, ale hodně z nich byly maličkosti.