Hani děkuji moc.

Dobrá mini.

Působivá báseň.

Bezva, pobavila.

Hanulka: To já děkuji, milá čtenářko.

Dandy: Díkec.

Miňko : tak tohle mne pobavilo, palec nahoru.

Působivá.

Zaujala..

Tento sonet se opravdu povedl. Líbí. Jen dodatek, ten se netýká Tvého díla: dle mého názoru, když musí autor vysvětlovat o čem to je, tak je něco špatně...

kmotrov: Říkáš, že nerad zobecňuješ, ale jak báseň, tak tvoje argumentace je jeden velkej stereotyp. Opravdu to může být napsáno z pohledu muže, jsou takoví, i když třeba ne typicky. A kdyby to tak napsáno bylo, bylo by to pro mě určitě zajímavější. A autorsky odvážnější :)

Psavec: Děkuji, to jsem ráda.

Orionka: Může, ale není to pro něj typické. Ženy si poměrně často stěžují, že s nimi muži nekomunikují. Tohle je vztah na dálku, proto mobil. Muži mají ženy rádi, ale mají rádi i svůj klid, fotbal, nebo knížku... Z jejich strany potřeba komunikace obvykle nebývá taková, jako u žen. Pak je tu pračka, kdyby to byl muž, nehraje v jeho životě takovou roli jako u ženy. Ne že by si osamělý muž nepral, ale osamělá žena může žít s dětmi, prát často, zvuk pračky je v básni spojen s návratem do reality. Spíš se v tom najde žena než muž, ale nerad zobecňuji. Takže může.
Díky za komentář, který mě donutil k zamyšlení.

Foukám

Uff

Samota slunovratu. Mám rád zimní večery a jejich majestátní ticho a samotu. Konečně jsem duší horal. Samota slunovratu má v sobě velebnost, která jak píšeš, naučí člověka jinak vnímat čas. Pěkné. Některé neotřelé výrazy v básničce mě oslovuju a taky se ztotožňuju s tím, že tma se léčí tmou, byť to vnímám i trochu jinak... blahodárně.

Zajimavá,těch slov v těle zrod.
Pak umřit igelitu.
Pro okamžik nepoznání.
Život je scéna
Není vyprodáno.
Proč nežít.
Život je okamžik

Moc krásně napsané, i když velmi smutné. Také ty pocity znám, ale takhle bych je napsat neuměla. Ať se daří a z bolesti zůstane to lepší v podobě hezkých vzpomínek!

Tohle se mi líbí.

Jen že slova maji své kouzlo,potěší i rozpláčou.
Pokut pohladí po duši jeto moc fajn.