přidáno 18.12.2024
hodnoceno 11
čteno 123(18)
posláno 0
Tři sudičky nad kolébkou
mé štěstí
někomu jinému
věští

jen prázdná náruč
zůstane mámě
a jako sůl v ráně
prázdné místo
u snídaně

bolest se čeří
radši nevečeřím

malůvka na zdi nad postelí
nedokáže mě rozveselit
sama sobě nezpívám
tak asi proto vytratila jsem
pozvánku ke spánku
do peřin smutku

ukrytá ve stínu
v tom smutku spočinu
přidáno 20.01.2025 - 22:10
Psavec: Neu: Hanulka: Děkuji.
přidáno 20.01.2025 - 22:10
puero: Díky za vnesení jiného pohledu. A ano, tahle báseň není o těch důvodech, ale o těch pocitech a jsem ráda, pokud se je podařilo přenést.
přidáno 20.01.2025 - 22:04
Orionka: Tady jsem tu odpověď musela trochu odložit, rozkvasit původní myšlenku na něco stravitelnějšího. A nakonec mě to přivádí k tomu, že důvod smutnění z básně prostě vyčíst nejde, domyslet jde jen z kontextu jiných básní. Tak jako tak mě osobně přijde asi trochu nemístné hodnotit důvody či vůbec nárok druhé osoby na pocity smutku a truchlení. Ale rozhodla jsem se to brát prostě jen jako zvědavost (a neznalost) a odpovědět. Bez ohledu na specifika mojí situace (která je nadstandardně náročná), podobné pocity při střídavé péči prožívá hodně rodičů. Stýskaní je totiž cokoliv, jen ne dočasné. Znamená to přinejmenším chybět u poloviny Vánoc, narozenin, nebo třeba jen nočních můr, po kterých dítě potřebuje utěšit… a u dalších důležitých momentů.
přidáno 15.01.2025 - 08:22
LadyLoba: Díky!
přidáno 04.01.2025 - 23:57
Foukám
přidáno 19.12.2024 - 14:22
Smutná, zažil jsem to.
přidáno 19.12.2024 - 13:14
Chápu to stejně jako Homér a říkám si, proč tolik smutku, když chybění je jen dočasné. Je v tom strach? Nenávist? Nezvyk? Ale vyjádřeno krásně.
přidáno 19.12.2024 - 11:20
Krásně zrýmováno. Smutná, ale výborná.
přidáno 18.12.2024 - 22:45
Střídavka
přidáno 18.12.2024 - 17:09
Leslie : působí jako silné vyjádření bolesti a ztráty, která zasahuje až do nejhlubších koutů srdce. Hluboce dojemná.
Dobře to znám, syn mi chybí moc.
Soucítím s Tebou.
přidáno 18.12.2024 - 13:55
Myslím, že to je nejsmutnější věc na tomto světě, když rodič ztratí dítě. Ne nezbytně smrtí, ale prostě zanikne to malé veselé a švitořivé stvoření, které nejde uchovat v původní podobě. Taky sleduju svojeho synáčka, jak roste, jak postupně zaniká a mění se ve většího a většího, světa znalejšího, až úplně zanikne jako dítě, které jsem huštal na bambě aby usnulo, které mělo svůj vlastní roztomilý slovník, který vymýtila škola a logopedie... je cosi krutého v nastavení tohoto vesmíru. A dítě, které je dítětem a člověk s ním nemůže být z jakýchkoliv příčin, to je snad ještě smutnější. Vyhmátla jsi a vystihla ty pravé obrazy smutku.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tři sudičky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Před slunovratem
Předchozí dílo autora : Nemilovat(elná)

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming