![]() ![]() ![]() ![]() |
Tři sudičky nad kolébkou
mé štěstí
někomu jinému
věští
jen prázdná náruč
zůstane mámě
a jako sůl v ráně
prázdné místo
u snídaně
bolest se čeří
radši nevečeřím
malůvka na zdi nad postelí
nedokáže mě rozveselit
sama sobě nezpívám
tak asi proto vytratila jsem
pozvánku ke spánku
do peřin smutku
ukrytá ve stínu
v tom smutku spočinu
mé štěstí
někomu jinému
věští
jen prázdná náruč
zůstane mámě
a jako sůl v ráně
prázdné místo
u snídaně
bolest se čeří
radši nevečeřím
malůvka na zdi nad postelí
nedokáže mě rozveselit
sama sobě nezpívám
tak asi proto vytratila jsem
pozvánku ke spánku
do peřin smutku
ukrytá ve stínu
v tom smutku spočinu

puero: Díky za vnesení jiného pohledu. A ano, tahle báseň není o těch důvodech, ale o těch pocitech a jsem ráda, pokud se je podařilo přenést.

Orionka: Tady jsem tu odpověď musela trochu odložit, rozkvasit původní myšlenku na něco stravitelnějšího. A nakonec mě to přivádí k tomu, že důvod smutnění z básně prostě vyčíst nejde, domyslet jde jen z kontextu jiných básní. Tak jako tak mě osobně přijde asi trochu nemístné hodnotit důvody či vůbec nárok druhé osoby na pocity smutku a truchlení. Ale rozhodla jsem se to brát prostě jen jako zvědavost (a neznalost) a odpovědět. Bez ohledu na specifika mojí situace (která je nadstandardně náročná), podobné pocity při střídavé péči prožívá hodně rodičů. Stýskaní je totiž cokoliv, jen ne dočasné. Znamená to přinejmenším chybět u poloviny Vánoc, narozenin, nebo třeba jen nočních můr, po kterých dítě potřebuje utěšit… a u dalších důležitých momentů.

Chápu to stejně jako Homér a říkám si, proč tolik smutku, když chybění je jen dočasné. Je v tom strach? Nenávist? Nezvyk? Ale vyjádřeno krásně.

Leslie : působí jako silné vyjádření bolesti a ztráty, která zasahuje až do nejhlubších koutů srdce. Hluboce dojemná.
Dobře to znám, syn mi chybí moc.
Soucítím s Tebou.
Dobře to znám, syn mi chybí moc.
Soucítím s Tebou.

Myslím, že to je nejsmutnější věc na tomto světě, když rodič ztratí dítě. Ne nezbytně smrtí, ale prostě zanikne to malé veselé a švitořivé stvoření, které nejde uchovat v původní podobě. Taky sleduju svojeho synáčka, jak roste, jak postupně zaniká a mění se ve většího a většího, světa znalejšího, až úplně zanikne jako dítě, které jsem huštal na bambě aby usnulo, které mělo svůj vlastní roztomilý slovník, který vymýtila škola a logopedie... je cosi krutého v nastavení tohoto vesmíru. A dítě, které je dítětem a člověk s ním nemůže být z jakýchkoliv příčin, to je snad ještě smutnější. Vyhmátla jsi a vystihla ty pravé obrazy smutku.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tři sudičky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Před slunovratem
Předchozí dílo autora : Nemilovat(elná)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čárka [15], AničkaM [14], dixy [13], Amálie [7], Cinderella [4], marie_magdalena [1]» řekli o sobě
Miro Sparkus řekl o Hvězdářka z Pikovky :Dle mého názoru nadaná tvůrkyně, která teprve své nejlepší skvosty sepíše.