29.12.2024
9
367 (16)
0
    
.

slunce tak nízko

že    hojí    dno    duše

tma    se  někdy  léčí    tmou

samota slunovratu prodlužuje stíny

. . .


chladného vzduchu se zhluboka

nadechnout a přestat čas

dělit na vteřiny

.
 20.01.2025 22:12
Psavec: Mlčeti Zlato: Miňko: LadyLoba: Hanulka: Dandy: Moc děkuji.
 20.01.2025 22:12
puero: Díky za krásný komentář. Tu blahodárnost tam vnímám také, tak jsem ráda, že se přenesla, že jsi ji tam našel.
 04.01.2025 23:55
Uff
 04.01.2025 23:23
Samota slunovratu. Mám rád zimní večery a jejich majestátní ticho a samotu. Konečně jsem duší horal. Samota slunovratu má v sobě velebnost, která jak píšeš, naučí člověka jinak vnímat čas. Pěkné. Některé neotřelé výrazy v básničce mě oslovuju a taky se ztotožňuju s tím, že tma se léčí tmou, byť to vnímám i trochu jinak... blahodárně.
 02.01.2025 08:45
Magicky kouzelná.
 30.12.2024 23:04
Hezky se povedla.
 30.12.2024 00:14
Oslovila....
 29.12.2024 10:51
Moc pěkná slova.
 29.12.2024 05:53
 Hanulka
Leslie : moc krásná ! Díky a přeji ti hodně lásky, štastí a všeho, co si budeš přát.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.