Většinou se v komentářích snažím být slušná, ale tohle si zaslouží výjimku. Absolutní odpad jak formou, tak obsahem.

casa.de.locos: Už chápu, četla jsem to blbě... asi mě zmátla ta chybějící čárka :).

Tohle je pravý český turek. Jenže místo kávy sis horkou vodou zalil sušený hnůj. Dobrou chuť!

Překrásná báseň. Opravdu se ti povedla. Nezní ani archaicky, ani násilně, což u sonetů zde prezentovaných zdaleka nebývá pravidlem (ovšem já jsem ten poslední, kdo by si mohl dovolit něco takového kritizovat - nikdy jsem žádný nenapsal a pravděpodobně, právě pro výše uvedené pocity, ani nenapíšu). Jsem rád, že jsem mohl číst a určitě jsem nečetl naposledy. Co si ale příště u tvých děl rozhodně odpustím, bude anotace. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem se ocitl u řezníka a básně jsou kusy masa, které zde visí rozbourané na hácích...

Moc hezká, barevná slova. Úplně to vidím. Líbí se mi :-)

misháá: Děkuju :-)

Psavec: Děkuji

mechanická okurka: Děkuji

Zamila: Máš pravdu, je vcelku o ničem, koukal jsem na protější kopec, jak se na něm promítají mraky....Děkuji za komentář. :)

Líbí se mi.

Dokonale zvládnutý úkol.

Povedený sonet.

shane: Díky za povedený básnický komentík.

Severak: Díky za návštěvu.

shane: Však to mi nevysvětluj. Já vím, proč to čteš tak a je fakt, že jsem neuvažoval při psaní, že ne každý si libuje v klasických formách, ale to, že to píšeš není vůbec špatně, naopak. Občas beru věci moc samozřejmě, jak to denně řeším ve škole. Každopádně slabiky nepočítej. V češtině jsou důležité přízvuky.

kmotrov: A já mám velkou radost, že ses tu zastavil...
Mně bylo tehdy 14 let, když ta povodeň přišla a ještě teď si živě pamatuji, jak jsem stál na mostě, díval se do toho divokého proudu, který burácel jen pár metrů pode mnou a nemohl z něj spustit oči.
Jako čtrnáctiletého kluka mě fascinovalo, jak se může z tak neškodné a klidné řeky stát během pár hodin to, co jsem viděl.
Tehdy jsem k vodě poprvé ucítil velkou úctu a pokoru... Ten most to nakonec vydržel, ale máš pravdu, že mnoho hezkých míst se s tou povodní ztratilo. Naštěstí nevzala všechno a spousta nádherných míst je tu pořád. A ač to bude znít v dnešním světě obchodních domů, dálnic a betonových monster neuvěřitelně, jsou i místa, kde se jakoby zastavil čas a kde ty stáda ovcí jde na protějších stráních ještě stále vidět. Jen si někdy tak říkám, jak ještě dlouho to potrvá... Ale to by bylo asi na dlouhou debatu. Každopádně Ti moc děkuji za zastavení a komentář!!!

To musela být zajímavá zkušenost psát takovou věc v pár. :-)

Jinak někde jsem četl, že psát povídky z více pohledů nejde. Tady to bylo celkem plynule vyřešeno, nepůsobilo to nijak násilně.

Jinak na schůzky v metru jsou pochopitelně nejlepší ty stanice, co mají jen jeden východ, třeba Radlická (pokud tedy nechceme ze schůzky utéct).

Dobře, že z šuplíku vytažena
óda na fenomén jménem "žena".
Snad vše je řečeno, nyní jen zbývá
sám odkrýt tajemství, jež žena skrývá...

Žena je nejhezčí věcí, jež dána
byla nám přírodou či rukou Pána...
Uctěme půvaby, važme si lásky,
na poli života sbírejme klásky.

Kdo šanci propásne, sám si je vinen,
nepozná rozkoše spojené s klínem.
Do očí, do srdce prach smutku sedne,
půlnoční vodopád, temný mrak ve dne...

Už dlouho jsem nenatrefil na žádný sonet :) a ač nejsem příznivcem klasické poezie, tenhle kousek mi přijde mc dobrý :)

Tak ta je!