Za šera v kádích
smolnaté ticho zraje
Po hrázích pusto
jak v rozbořených ohradách
Nebe má vůni
červeného čaje
O ovce nebojím se
To o ryby mám strach
29.10.2015 20:07
Yasmin
Do podzimu oděna, taková krása, na kterou nestačí slova.
Jen objevuju...stále nové...jsem ráda, že tu jsou tvé básně...
Jen objevuju...stále nové...jsem ráda, že tu jsou tvé básně...
23.10.2015 19:35
Zamila
Krásná a sakra originální. "Skorosborníková" ? ;-) Moc se mi líbí ta hra se slovy i přírodou ...
23.10.2015 11:24
Nádherná, cítím v ní ještě nějaký hlubší význam, ale to je možná jen ta moje vlastní "šílenost" :)
23.10.2015 08:11
Umouněnka: K tomu, jak říkáš - volně, lehce a přece s hloubkou, bych se někdy chtěl aspoň vzdáleně přiblížit. Pokud to na tebe tak působí, strašně mě to těší. Dík za zastavení :-)
23.10.2015 08:07
Amadeo´´: casa.de.locos: Ona vlastně je i není podzimní. Těší mě, že vás zaujala. Děkuju :-)
22.10.2015 14:46
přečetla jsem si ji trochu jinak rozřádkovanou, dle sebe, tak jak to je zde mi to úplně nešlo dobře číst, ale to je spíš věc každého solo, jinak za mne velmi dobré a příjemné čtení. Volně a lehce a přece s hloubkou.
22.10.2015 14:35
Pěkná báseň... Po přečtení ve mně vyvolala spoustu pocitů a trošku na mě dýchla deprese... z toho, že už se pomalu a nezadržitelně blíží zima... nemám ji rád :-(
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.