vanovaso: velmi hodně, naštěstí :-D

Jaká to podivná doba: Rozvádí se polovina českých manželství, rozvádí se voda, teplo, plyn i elektřina. Zkažený svět...:-(

Proč ne.

Krásně vyjádřeno. Slova, co mizí do ztracena... Líbí se mi, moc. :-)

Myslím, že je možné vícekrát se zamilovat.
Na konci jsem se upřímně bála, že to Alici nějak docvakne. Moc dobrý text!

A42: kmotrov: děkuji vám za snahu pochopit. Vážím si toho :-)

paradoxně se mi tahle jeho píseň zdá taková smutně veselá :-)
vypráví o tom, že když zemře básník, všichni jeho přátelé pláčou, pláče celý svět. Jeho hvězda je pohřbená ve velikém poli obilí... a proto nacházíme na tom poli chrpy...

Ídží: Díky za nakouknutí. :-)

Křičet to. Do světa.

Nápověda je v anotaci. Takové dílo se dá posoudit jen na stejné úrovni, někým, kdo se orientuje v šansonu, zná tvorbu básníka/šansoniéra. To já nejsem. Mohu jen říct, že ty křídla, pokud nejsou ve významovém vztahu k básníkovi na mě působí spíš jako popárna než šanson. Ale jak píšu nejsem, kompetentní, je to báseň pro někoho jiného. Věřím, že si do toho dala hodně, někdo znalejší by to dokázal ocenit. Možná to mohlo vzniknout jako reakce na silný prožitek po poslechu písně nebo písní.
PS: tím neříkám, že to je špatné.

Má to šmrnc, Tome!Už jsem si to zkoušel i zpívat jako nějaké kabaretní číslo...Jen že mi nesedí rýmy typu "maso-kasou, ", zpíval jsem si "za kasó"! Ono to tak nějak líp zní...:-P

to zní jako MOTO....líbí

dobrý

;o)))

neptej ty se svého stínu, on nic nepoví, i když bývá svědkem mnohých činů, pomlouvat ho nebaví

jojo, pořád si hrajem, pořád

a obzvláště najdešli mezi lidmi člověka

Mamka: annaav:

díky

Mamka: Fistron: Meluzina: PrimaDen: Yanishka:

Díky za vaše milé komentáře.
K otázkám:
Ke zlaté nám chybí ještě jedna pětiletka, dlouho jsem hledal tu pravou ;o)). Vnoučátek máme ode všech po párečku, mohla by být už i pravnoučátka, ale jestli jsou po mně… ;o)))

Obsáhlé rozbory najdes nize. A i peklo Ti tuto prvotinu schvaluje jako celkem zdařilou.

nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě..
Na nebesích.
V tom je absurdita života.
Otče náš jenž jsi na nebesích...
Se dá chápat i tak, že je v nekonečném, nepoznatelném, neuchopitelném prostoru, mimo chápání našich smyslů, popustíme li uzdu symbolice.
Báseň se Ti povedla.