Dešťový tanec pro chrpy

Ginnare: Nechápu, ale cítím. Cítím se zaveden do ticha nikoli bezútěšna.

A42: kmotrov: děkuji vám za snahu pochopit. Vážím si toho :-)

paradoxně se mi tahle jeho píseň zdá taková smutně veselá :-)
vypráví o tom, že když zemře básník, všichni jeho přátelé pláčou, pláče celý svět. Jeho hvězda je pohřbená ve velikém poli obilí... a proto nacházíme na tom poli chrpy...

Nápověda je v anotaci. Takové dílo se dá posoudit jen na stejné úrovni, někým, kdo se orientuje v šansonu, zná tvorbu básníka/šansoniéra. To já nejsem. Mohu jen říct, že ty křídla, pokud nejsou ve významovém vztahu k básníkovi na mě působí spíš jako popárna než šanson. Ale jak píšu nejsem, kompetentní, je to báseň pro někoho jiného. Věřím, že si do toho dala hodně, někdo znalejší by to dokázal ocenit. Možná to mohlo vzniknout jako reakce na silný prožitek po poslechu písně nebo písní.
PS: tím neříkám, že to je špatné.

Krásný název, ten mě chytil. Ještě se zamýšlím, o čem všem ta báseň pro mě je.