Děkuji za komentář. Obdobím vědomí si své důležitosti jsem prošla a hlídala si, aby mě vlastní ego nepřerostlo. Po sedmdesátce se do výrazu "vlastní důležitost" prolíná více pokory (můj subjektivní pocit).

Líbí se mi, co to se mnou dělá

Tak cítím téměř každý začátek nového roku

Jo, když to někdo prohodí v řeči, dojde mi to, až když už je pozdě... a tohle to naprosto vystihuje. :) Jak je zmíněno níž v komentářích, když to postrádá logiku... ostatně, Češi si taky nikdy nepřestanou stěžovat zas na naše rožnout, když je rožeň, takže asi tak :D Nechť každý prznitel čte ještě DÝL.

Já si s tím dovolím nesouhlasit. Knížka je zboží, do kterého rád investuji a investice mě nemrzí. Kupuji jak nové knihy z knihkupectví (většinou si je nechám dát jako dárek na Vánoce), nebo z antikvariátů či z internetových bazarů. Takže využívám jak kamenných obchodů, tak internetu. Jsem milovník A. Christie a jsem vlastníkem pár výtisků její knih. Knihy od ní mě nezklamaly, až na jednu či dvě výjimky, a tak si při různých příležitostech knihu koupím, nebo pokud mě chce někdo obdarovat, tak ho o ni poprosím. Není nad ten krásný pocit, když se pak podíváte do knihovny a vidíte tu krásnou řadu knihy, cítíte tu vůni, jak knihy staré, tak i nové a kocháte se tou nádherou. Koupě knihy je koupě smysluplná. Knihu nesníte, neojezdíte, nevyprší ji záruční doba. Je to investice do budoucnosti. Investice, kterou v budoucnu snad využijí i naše děti. Pokud knihu potřebuji jen pro určitou příležitost, většinou je to kniha odborná, tak si ji půjčím v knihovně, jelikož vím, že ji s největší pravděpodobností v budoucnu nevyužiji.

tak, nápad s integrovaným knihkupectvím zní na první pohled dobře, na ten druhý, když o tom přemýšlím, byla by zbytečnost je zavádět.. když se mi kniha zalíbí, mohu si ji koupit kdekoli..

osobně bych do konce života knihy kupovat nemusela, můj táta má velkou spoustu knih, na druhou stranu, já potřebuji mít vlastní knihovnu, s vlastními knihami a proto je nakupuji..

buď mne zaujmou přímo v knihkupectví, ale to se stává málo, anebo si vyhledávám na internetu recenze (které ale nemusí být, po zkušenosti, vždy nejlepším vodítkem) a pak si ji koupím.. v posledních letech chodím nejvíce nakupovat do levných knih.. jsou tam poklady za skvělé peníze

no a pokud se netrefím a kniha za moc nestojí, prostě ji daruji dál.. párkrát se mi to už stalo.. ke svým oblíbeným se ráda vracím, mám totiž tu výhodu, že knihu přečtu a i když je skvělá, uchovám si z ní hlavně dojem, ale ne příběh a po roce je pro mne opět novinkou.. :)))

jako dítě jsem chodila do knihovny, teď to nevyhledávám, vadí mi ten pocit, že knihu měla v rukou spousta jiných lidí, prostě se toho tak trochu štítím, ale to už je asi nějaký druh poruchy, mám to tak i v HD.. všude kolem sebe vidím špínu, vši, svrab a nejraději bych pak skočila do sava.. :D

To je velké a složité téma, připojím jen pár myšlenek, co mě napadly při čtení. 1. Nevěřím, že knihkupectví jen tak zmizí, je v tom kouzlo tradice. Ale transformují se, v těch velkých jsou třeba integrované kavárny, nabízejí nové služby, časem těch změn bude jistě víc. 2. Prohlížet si knížku v knihkupectví a na e-shopu není totéž. To je jako rozdíl mezi knihou a čtečkou. Na e-shopu si můžu koupit jen knihu, o které už předem vím, že ji chci. V knihkupectví mě může oslovit i něco, o čem jsem zatím netušila, že existuje. 3. Tipla bych, že tak polovina knížek se kupuje pro někoho jiného, jako dárek. Svědčí o tom několikanásobně navýšené tržby knihkupectví před Vánocemi.

Obrázek pětileté holčičky mě zaujal, člověku se chce říct, jaká kruťárna, jak to dítě muselo trpět... ale pak mu dojde, že na to kouká dnešní optikou, kdy rodič nenechá dítě bez dozoru ani pět minut, natož hodiny venku a potmě. Byl to tehdy asi přívětivější svět.
Ale nejvíc mě zaujalo přirovnání tmy a internetu. Je to trefné, zatímco v reálu člověk vidí, s kým se baví, je to všechno pěkně na světle a uhlazenější, zdvořilejší, internet je temná aréna s jinými pravidly. Já ji mám ráda, protože je upřímnější. Že nějaké zmetky člověk nepotká v reálu, ale jen na netu, je totiž taky jen iluze - jsou kolem nás, možná se s nimi bavíme, akorát mají masku. A tady ji strhnou, hurá! Ukazují hlavně sami na sebe, a tak je potřeba to brát. Obrnit se, aby tyhle šípy nepronikly nikam hloub, a ideálně je vracet jako bumerangy, ale to už není nutné.
A s koncem nesouhlasím, vidím to přesně naopak. Nejdůležitější je uvědomit si svoji důležitost.

Orionka: Děkuju za komentář

casa.de.locos: Díky, jo to uznávám

Povedla se.

smutná. Přeju ještě nějakou potěchu duše.

dobrá báseň, špatný utěšitel..

Singularis: ano. Tahle povídka už je připravená na zfilmování (asi nejvíc ze všech mých povídek).

Jistým vodítkem ohledně flashingu je ona šifra "F65". Ale není to odpověď, jen nápověda.

Severak: no vidíš, to mě ani nenapadlo :))

Orionka: a máš rázem další téma na báseň :-)

Amelie M.: Jj. To chtění je strašně důležitý, děkuju :)

malá a milá

pilgrim: pestrost názorů je vždy zajímavá.. děkuju za komentář :)

Miro Sparkus: tak to mě opravdu těší, já tu báseň osobně asi dost podcenila :-) díky za komentář..