06.01.2018
6
Jsem tu jen já a potemnělý byt
V půl dvanácté spolu začnem pít
A tiše si šeptat do uší
Slova útěchy, co se nesluší
Šeptat nahlas

Dvanáct a půl, já a utichlý byt
Už skoro hodina, co začali jsme pít
Prosím ticho, ať na mě nekřičí
Víc a víc opilá a k tomu brečící
Úplně sama

Bůhvíkolik, já a osamělý byt
Bez iluzí, že duše dá se utěšit
Ležím na boku skoro bez dechu
Rukou v rozkroku hledám potěchu
Alespoň těla
 10.01.2018 18:20
Zasáhla. Pěkně napsaná.
 07.01.2018 10:42
Orionka: Děkuju za komentář
 07.01.2018 10:41
casa.de.locos: Díky, jo to uznávám
 07.01.2018 09:52
Povedla se.
 07.01.2018 00:14
smutná. Přeju ještě nějakou potěchu duše.
 06.01.2018 23:49
dobrá báseň, špatný utěšitel..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.