Jarem být, slunce pít
milou duši po boku mít.

Úklid je vždy novým začátkem. Je to i léčivý proces.

napsal jsi to hezky, až s tím co píšeš nesouhlasím.-)

Kolem toho koryta proroti i po jeho proudů
když srdce chvylku netiká
ta voda vlaží oudú.
Písen tichá s oparem se žene do údolí
Na večer i nad ráne
v očích drobky soly

Řekl bych - hezké. Ale to není přesné. Je to hezoučké...

Pěkné verše a vyznání. Doplním neuměle...
Možná nad mým přáním Ježíšek užasne,
přesto věřím že mé pohnutky budou mu jasné.
Bez zlatého prstenu obejdu se ráda.
Přednost dávám tomu, co si tělo žádá.

JSH: Díky za obsáhlou kritiku tolika mých věcí. Doufám, že se nebudeš zlobit, když zareaguji jen u téhle. Tady mám asi nejsilnější pocit, že se nebavím s člověkem z masa a kostí, ale s Google překladačem. Netuším, podle jakého algoritmu jsi vyhodnocoval tento text, ale absolutně nechápu logiku tvrzení, že, pokud verš začíná slovem "když," nebo "jak," měl by ten předchozí končit otázkou. Proč, proboha? Slunce s velkým T psát nehodlám a nevím ani, proč bych ho měl psát s velkým S, když z textu naprosto jasně vyplývá, že mluvím o ubývajícím večerním světle. Stylem, který mi navrhuješ by se podle mě dobře psaly matematické příklady, nebo fyzikální vzorečky, ale poezie by mě takhle nebavila. Rád si zaznamenávám pocity, myšlenky, vzpomínky, místa a okamžiky. Vždycky především pro sebe. Na to, abych se ukájel tím jak mistrný jsem filozof, co převratného jsem vykoumal a jak z toho jsou ostatní celí paf, na to opravdu nejsem. Každopádně díky za Tvůj čas :)

Když se člověk vzmůže psát o pochybách, zklamání, je to jedna z pozitivních cest, jak se s tím vypořádat.

Z nitra: Velký dík.

slavek: Ale chce to odvahu - se otevřít :o)

Psavec: Děkuju za milá slova :o)

Miňko: I nepříjemné stavy se dají zúročit :o(

Hezky vystižený ten pocit vyrovnání, smíření, znovuzrození. Lístečky i trhance starého já - jo.

Proč si myslíš, že básník to má nejtěžší?

Á jedna zvířecí - pro změnu :o)

První půlka mě nadchla, je svěží, má šťávu. I když už tam se najdou klišé, ale ten náboj je převálcoval. Pak jsem se rytmicky zasekla na druhém verši třetí sloky - sedělo by mi tam "ochránit" místo jen "chránit". A najednou je těch klišé už moc a nejde je přehlížet. Srdce bolelo fakt už ve spoustě básní, chce to říct trochu jinak. Přesto musím říct, že mě to oslovilo a určitě je na čem stavět. Děkuji za možnost si tvou báseň přečíst.

Zaujala.

Krásné verše. Jako ta píseň, drsná, ale křehká... možná je to finštinou.

bazi: Díky za komentář.

kekebreke: Díky moc.