To nebude večerníček...

Jak krasné je se zasnít.
Ze šňůr prádla cítit vůni noci vnímat sílu
měsíce.
Pro nedočkavost slunce záblesku.
Smutek jež vyvěrá jen zlehka.
Duše křehká,touží po úsměvu.
Tak vykveť naděje v celou louku
nepřeberné krásy.

Ale někdy si dávají sakra dlouhou pauzu.

pěkná.

vanovaso: Dík za nákuk.

Skvělá. Kdo si uvědomí vlastní otrlost, je na nejlepší cestě k pochopení :-).

Miňko: Všechny vzpomínky jsou skutečné, žádná imaginace :-). Tak se unášej, já to dělám pořád :-))).

slavek: On je celý život magický :-))).

Dandy: Čas - ten marnotratník
hladí nám tváře hořící
smlouváme často - hodinu za pětník
on však drží svoji pozici :-).

vanovaso: Psavec: Mizim Vdálce: Děkuji za zastavení :-).

človiček: Sebevědomí zvané "pokora života" :-).

Chawwá: Pěkné, hezky přečteno, děkuji.

Jj, alkohol má někdy velkou moc. :-)

Singularis: Díky.

slavek: To jsem rád.

Také jsem se zasmál/a.

Zase jsem se po ránu zasmál. Díky.

Když se lež ovíji jak had,vůle co byla skálou
Se začne drolit v písečnou dunu.
Ta lež ktera jak Jezinka se vkradá
sebemenší škvírou.
Stává se beznaděj tou černou dírou.

Miňko: Já děkuji též.

Myslím že tuhle Karkulku jsem osobně poznal. Ale nebylo to v lese...Geniální, díky za potěšení...