Gora: Praskání dřeva miluju, ten zvuk prolomí ticho ve chvíli kdy to nečekáš a struktura prasklin je vždy jiná. Ještě si s tím možná pohraju. Uvidíme. Dík.

Můra73: Bylo to vloni začátkem jara. Myslím že procházela kolem dřeva vyskládaného pod oknem. Dík.

Nebyls u nás doma?
Mám částečně starý dům, rezavý plot, ještě nevím čím ho nahradím, jeho funkci přebral živý habrový plot a rozbitý zvonek, na kterém chybí přední část :-). Ty máš ale na mysli živého zvonka. Hezký text, taky mám problém s prvním řádkem, ale z jiného důvodu. Okamžitě mi naskočí obraz staré chalupy s plaňkovým plotem a pak ten obraz musím měnit, protože to není tradiční stará chalupa, je před ní kovový plot.
Ale jinak pěkné.

Krásné...pohladilo svou vlídností, hebkostí...

druhý text je skvělý, jak píše Můra, souhlasím

Krásný moment, který si variuji například do této podoby. Živost představy krásně voní. Děkuji za zážitek.

oči přivřené -
nos nořím do každého
květu jasmínu

...a co teprve, kdyby zvonek odletěl z rezavé branky?:)

Moc hezké.

...pěkný moment...nebylo by od věci ještě s textem pracovat a více zpřítomnit...slušel by i kompaktnější kabátek, ale ten moment, že dřevo vzbudilo kočku, co spala jak dřevo je moc hezký

kmotrov: Je to možné, číst se dá i jinde a pod jiným názvem, ale přepracované to není:) Pořád stejná písnička:)

A ten konec tam právě musím mít...
Díky za zastavení.

Zase pěkný příběh.

Dobre

Povedené

Díky, Lenčo:-)
a klidně mi tykej, pokud nevadí.

Gora: Ano, děkuji za postřeh, opravím

Styl haiku se mi líbí čím dál víc. Jak jste psala, krásně a reálně zachycená momentka jako na fotce. Druhé dílo ukazuje právě díky těm vajglům až drsnou skutečnost, a přesto z ní dýchá určité kouzlo a krása života...

Jen postřeh - zde není správné y,
a staly se z nás přátelé, - buď napsat - a staly se z nás přítelkyně, anebo - a stali se z nás přátelé,
Jinak ok...

Můra73: ten první se mi nepovedl tak, jak jsem původně chtěla, se druhým jsem celkem spokojena, i když mi kdosi na P. napsal, že jsem to slovem - vajgly - pokazila.
Byly to postřehy po jednom náročném vyšetření v nemocnici. Jsem už haiku asi postižená:-), ale pomohlo mi /to vymýšlení + pozorování/ překonat ten den...
Opravuji kategorii a moc děkuju.

Druhý text je výborný. Čtu v něm čekání, ve kterém je čas na pozorování. Zvířené jehnědy a vajgly, a také myšlenky spojené s tímto místem. Jen tenhle text vnímám jako haiku, ne jako senrjú.

Dandy: Děkuji :-)

Gora: Děkuji, připomínku chápu. Prostě ty dialogy píšu, jak to cítím, jak mi to v tu chvíli přichází, jako bych byla zrovna tou postavou... A i ty rozpory patří k těm jejich osobnostem, jejich osobitému projevu. Nějak mi to k nim sedí...