 25.05.2022 8 79(16) 0 |
V poledním slunci
prosychá dříví. Prásk!
S kočkou to cuklo.
prosychá dříví. Prásk!
S kočkou to cuklo.
12.06.2022 - 16:40Gora: Praskání dřeva miluju, ten zvuk prolomí ticho ve chvíli kdy to nečekáš a struktura prasklin je vždy jiná. Ještě si s tím možná pohraju. Uvidíme. Dík.
12.06.2022 - 16:34Můra73: Bylo to vloni začátkem jara. Myslím že procházela kolem dřeva vyskládaného pod oknem. Dík.
12.06.2022 - 15:51...pěkný moment...nebylo by od věci ještě s textem pracovat a více zpřítomnit...slušel by i kompaktnější kabátek, ale ten moment, že dřevo vzbudilo kočku, co spala jak dřevo je moc hezký
26.05.2022 - 09:59No, dřevo vždy potěší strukturou i vůněmi - na mne je obrázků /akcí/ moc... nejsem si jistá posledním veršem, mně by lépe sedlo např. kočka utíká... ale neumím posoudit, nakolik hlasitý je ten zvuk schnoucího dřeva.
Prosychá už se dá předpokládat, když je to dřevo na slunci, pro mne je to navíc... takže postřeh moc fajn, ještě bych si s tím však pohrála.
Prosychá už se dá předpokládat, když je to dřevo na slunci, pro mne je to navíc... takže postřeh moc fajn, ještě bych si s tím však pohrála.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prásk! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zarostlá cesta
Předchozí dílo autora : Od vlka ke psu
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» narozeniny
El.Bludnickova [7], Zelda [7], love [7], JaneyTrafy [6], The STYL [2], Michal20 [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
