Pěkně se mi četla.

UMÍŠ.

To nedělej, naopak, cílem je nepůjčovat si zbraně, ale uvědomit si v první řadě ubohost jejich užití. Podle stoiků se tě může osobně dotknout jen to, čemu dovolíš vstoupit do své vnitřní citadely ...

Já tentokrát nesouhlasím s Gorou a Můrou - osobně bych ten text nechal tak, jak je. Je sice pravda, že je prostý a bez hlubšího přesahu., ale mě na něm velmi oslovuje ta dětská naivita, která by se mohla snadno ztratit. Osobně chápu i to, že je text na hraně pleonasmu - kdyby v prvním verši nebyla explicitně zmíněná vůně, asi bych si to závěrečné "dětské opojení momentem" tolik neužil.

Můra73: Gora: Díky za zastavení, snad se podaří šířit dobré jméno českého haiku i tady :o)

Rozeberu první sloku:
Rytmus prvního a třetího verše
Xx x Xx Xxx Xx
X x x x Xxx Xxx Xx
Zatímco první verš je pravidelný daktylo-trochej, třetí verš začíná dvojím trochejem, pokračuje dvěma daktyly a končí trochejem. Z toho plyne, že to nesedí ani rytmicky, ani co do poštu slabik. (Podobné je to i ve zbytku textu.) Je třeba se nad rytmem zamýšlet a pracovat na něm, básnění je vážná věc. Co takováhle úprava:

Potkal jsem dívku v růžových brýlích
Chci s ní být nejen o volných chvílích.

Za sebe bych se pak dále přimlouval, aby kvalita rýmů byla co možná nejvyšší. pocit/nosit je jen asonanční rým a navíc nepříliš nápaditý - je třeba klást na své dílo vysoké nároky.

Souhlasím, že ten druhý text je velmi povedený, působí na mě ale přesto tak nějak depresivně, i když chápu, že jehnědy můžou symbolizovat naději na nový život... Možná by mi víc vyhovovalo, kdyby se pořadí motivů v posledním verši prohodilo a jehnědy se ocitly v pointě: "s vajgly jehnědy" (tam by zas ale byla mírně narušená větná přirozenost a plynulost). Ale to je jen hnidopišsjká osobní poznámka :o)

Druhá verze druhého textu je za mě výrazně lepší, pomohl tomu i ten rým, který se tam objevil jakoby z ničeho nic a způsobil čtenářovo překvapení...

Mě se to líbí

Můrka to pravila i za mě... stále je v tvém textu co nacházet, i po několikáté!

borovice: díky, mám radost:-)

Pěkná

Pavle, krásný text, může mnoha lidem zpřístupnit cestu k porozumění haiku. Znovu, díky za něj!

snake_01: děkuji za podnětný komentář, vyměním labyrint... střepy prý přinášejí štěstí. :)

Mě se to líbí jak to je. Je to naprosto jednoduché. A proč ne?

Jeden z oblíbených způsobů Zenu, jak vyjádřit realizaci,
používá určitého druhu poezie, která ukazuje svrchovanou neduální realitu přesně a zároveň tak důmyslně a prostě, že každý pokus ji vykládat je nadbytečný a matoucí...
(A Watts, Svrchovaná totožnost)

Ten první text je velmi povedený, závěr je trochu enigmatický a nutí k zamyšlení... V tom druhém textu mi mírně překáží metafora "labyrinty slov", přijde mi, že je to možná trochu klišé. Celkově ale moc pěkné.

Můra73: Jsem rád, že sis to našla.
Díky moc!

borovice: Třeba to ještě nějak upravím. Uvidíme. Dík.

Psavec: Díky.

Gora: Praskání dřeva miluju, ten zvuk prolomí ticho ve chvíli kdy to nečekáš a struktura prasklin je vždy jiná. Ještě si s tím možná pohraju. Uvidíme. Dík.