20.10.2022 - 09:24
11(9.)
Ziny:
K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.
Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”
Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)
Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?
Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:
*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?
Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)
K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.
Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”
Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)
Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?
Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:
*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?
Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)
20.10.2022 - 01:22
6(5.)
Každá láska má svou daň
a každý vztah má kompromis
Svou svobodu si chraň
nebo budeš na odpis
a každý vztah má kompromis
Svou svobodu si chraň
nebo budeš na odpis
19.10.2022 - 23:16
6(4.)
Přeživší do ticha hledí
o možnostech nic neví
za něžnosti se platit musí
kdo vyvrátit mu to zkusí?
o možnostech nic neví
za něžnosti se platit musí
kdo vyvrátit mu to zkusí?
19.10.2022 - 22:20
12(1.)
Těmhle textům se mi nedaří porozumět. Technicky vzato jednotlivé motivy do haiku patří a v textech není nic, co by se haiku vymykalo, ale ani v jednom textu se mi nedaří najít přesah, ani jeden text ve mě nerezonuje. To samozřejmě může být tím, že mi něco podstatného uniká - nebylo by to poprvé.
19.10.2022 - 20:22
12(5.)
Střílení do lidí, krev
co nikdo nevidí, řev
co nikdo neslyší, pláč
co nikdo neřeší, prý
rub a líc ? Jen dvě strany
jedné mince.
co nikdo nevidí, řev
co nikdo neslyší, pláč
co nikdo neřeší, prý
rub a líc ? Jen dvě strany
jedné mince.