V horách Vrancei. Rumunsko.

Pod jednou střechou spíme s hvězdami
světla ani z měst nikde nespatříš
v zádech den s voňavými cestami
a noc má k ránu blíž.

Oheň utřel slzy na botech
tma kytice z dechů krade
nejkrásnější čas na dotek
babí léto kamaráde.

Zas oheň zpívá, mlčí mráz
štíhlé mlhy sílí
noc už tenká jako vlas
svítání s barvou cihly.

Loupit budeme očima
všechny ty barvy němé
obzor hory odkrývá
tváře slunci ukážeme.

Chodník ze žlutých trav
přechází v sněhy bílé
v celém nebi modrý háv
v travách stříbrná chvíle.

Východ slunce nad oblaky
třísetkilometrový kruh
oči letí spolu s ptáky
mrazivý horský vzduch.

Čas opuštěných salaší
čas žlutých trav a ticha
při houbovém guláši
medvědí romantika.

V údolích železné koleje
bohatství nedohledných smrků
co dřevěných křížů v hoře je
ostružiny v hrnku.

Snadné usínání na štěrku
západu barevná krása
jeleni troubí večerku
řeka v měsíčním světle jásá.

Ještě se pálí dřevěné uhlí
desítky let jdeš proti času
zaplatíš únavou, nohy ti ztuhly
v kameny od úžasu.

Svět v zádech uzamkl les
v údolí všechno je cizí
z kolejí pláče rez
ty hory v dálce se tratí a mizí.

Pod jednou střechou jsme spali s hvězdami
světla ani z měst nikde nespatřili
v zádech hory s voňavými cestami
my jejich krásu celým srdcem pili.