Líbí se mi.

Homér: Velký dík.

Miňko: Díkec.

V cikánkách se probudily geny. Představuji si že jste možná opilí, nebo máte jen radost, podobáte se bujarým kočovníkům.

Druhé se mi moc líbí. Naprosto běžná věc, přesto tak originální a zároveň čitelné, čtenář který se nevěnuje haiku řekne ouha to znám. Přítonmý okamžik, podle Krishnamhurtiho ve stavu přítomného okamžiku neexistuje vědomí Ega, je jen proplétajícíce vodítko (jikra) a zároveň je vše, ten pocit nemá hranic (ohromný levitan), jikru a levitana jsem si pro změnu vypůjčil od Čuang-C.
Poslední mi přijde trochu na ohrané téma. První vyniká nedořečeností, druhé je prosté přesto originální taková haiku bych chtěl umět psát.

Jarně hřejivá..

Potěšila...

Bavíš!!

Jsi prostě drsoň! Líbí, bavíš...

Tohle mám rád...skvělá!

Je krásné podlehnout..

Skvělá!

Kam čert nemůže...

Líbí...

Nádherná asociace. Od Tebe pro mne překvapivě nečekaná, o to víc skvělá...opravdu oslovila..

Mile překvapilo :)

Ano, tak to prostě je. Zvláštní, vůbec jsem nevnímala, že se forma rozsypala. Předurčenost. Někdy je lepší se nepodřídit.

Nemůžu si pomoct, ale ta poslední věta se mi ne a ne zalíbit. Jinak je to skvělý a hned jsem si vzpomněla na Romea a Julii :) Todleto by si měl přečíst Shakespeare :D

Ano, salát tě inspiroval dost silně:-)

První verš...vtiskl se*

Milé zasnění :)*