přidáno 05.05.2019
hodnoceno 3
čteno 123(13)
posláno 0
střechou prosáklo slunce půl sedmé ranní
a tvou kůži odráží do bílých prostěradel
sbor holubů na okapu pěje prohřešky tisíců těl
absurdita naší lásky – vše zakázané k mání!

připomínáš olivy, řeku v podhradí a červený jíl
jsi smítko odkvetlé pampelišky uprostřed zimy
v bílých prostěradlech galaxie, listí – i my
na louce mého opuštění – na louce mých víl

přece jen ukápl ze mě doušek krve
na znak smíření dvou odporných si světů
pro tebe krvácím, jsem růže v květu

měsíc jak rok, když tě každé ráno marně čekám
pouze ve smrti – tam jest má nekonečná mekka

přidáno 09.05.2019 - 09:36
Dopadlo to skvěle (alespoň dle mého :-) ), tahej verše častěji ;-)
přidáno 05.05.2019 - 22:33
dvakredencedekadence:
Dneska jsem vyhodila fotku semínek odkvetlé pampelišky. Vypadají jako bílé hvězdy.
Tak mi přijde i tahle báseň.
přidáno 05.05.2019 - 22:23
po dlouhých měsících, snad i letech, koketování s něčím trochu vázanějším (závaznějším?). netuším, jak to dopadlo, ale dlouho jsem verše netahala z takové hloubky.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
srdce si rvát pro smíření : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : sedm dní chodím
Předchozí dílo autora : kamna

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku