střechou prosáklo slunce půl sedmé ranní
a tvou kůži odráží do bílých prostěradel
sbor holubů na okapu pěje prohřešky tisíců těl
absurdita naší lásky – vše zakázané k mání!
připomínáš olivy, řeku v podhradí a červený jíl
jsi smítko odkvetlé pampelišky uprostřed zimy
v bílých prostěradlech galaxie, listí – i my
na louce mého opuštění – na louce mých víl
přece jen ukápl ze mě doušek krve
na znak smíření dvou odporných si světů
pro tebe krvácím, jsem růže v květu
měsíc jak rok, když tě každé ráno marně čekám
pouze v smrti – tam jest má nekonečná mekka
a tvou kůži odráží do bílých prostěradel
sbor holubů na okapu pěje prohřešky tisíců těl
absurdita naší lásky – vše zakázané k mání!
připomínáš olivy, řeku v podhradí a červený jíl
jsi smítko odkvetlé pampelišky uprostřed zimy
v bílých prostěradlech galaxie, listí – i my
na louce mého opuštění – na louce mých víl
přece jen ukápl ze mě doušek krve
na znak smíření dvou odporných si světů
pro tebe krvácím, jsem růže v květu
měsíc jak rok, když tě každé ráno marně čekám
pouze v smrti – tam jest má nekonečná mekka
08.04.2023 23:46
Nemůžu si pomoct, ale ta poslední věta se mi ne a ne zalíbit. Jinak je to skvělý a hned jsem si vzpomněla na Romea a Julii :) Todleto by si měl přečíst Shakespeare :D
05.05.2019 22:33
dvakredencedekadence:
Dneska jsem vyhodila fotku semínek odkvetlé pampelišky. Vypadají jako bílé hvězdy.
Tak mi přijde i tahle báseň.
Dneska jsem vyhodila fotku semínek odkvetlé pampelišky. Vypadají jako bílé hvězdy.
Tak mi přijde i tahle báseň.
05.05.2019 22:23
po dlouhých měsících, snad i letech, koketování s něčím trochu vázanějším (závaznějším?). netuším, jak to dopadlo, ale dlouho jsem verše netahala z takové hloubky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.