74 - 76

Jarní nevyzpytatelné počasí ve třetím textu je nádherně ztvárněné. Ten u mě vede. I když zkušenosti s vodítkem naší fenky moc dobře znám;)

Kvítky slivoně se mi z tohoto souboru líbí nejvíc, je v nich zachycená jak naděje, tak i pomíjivost všeho.

V cikánkách se probudily geny. Představuji si že jste možná opilí, nebo máte jen radost, podobáte se bujarým kočovníkům.

Druhé se mi moc líbí. Naprosto běžná věc, přesto tak originální a zároveň čitelné, čtenář který se nevěnuje haiku řekne ouha to znám. Přítonmý okamžik, podle Krishnamhurtiho ve stavu přítomného okamžiku neexistuje vědomí Ega, je jen proplétajícíce vodítko (jikra) a zároveň je vše, ten pocit nemá hranic (ohromný levitan), jikru a levitana jsem si pro změnu vypůjčil od Čuang-C.
Poslední mi přijde trochu na ohrané téma. První vyniká nedořečeností, druhé je prosté přesto originální taková haiku bych chtěl umět psát.

Upřímně nechápu ty cikánky. Navíc tohle haiku nemá ani žádný smysluplný obsah.

Haiku jsem nikdy moc nepochopil a asi ani nepochopím... pro mě je spíš než počet slabik důležitý obsah a ten u haiku vcelku postrádám...

Hezké toulky.

Dokonalá...všechna!

Máš ojedinělý pozorovací talent. Parádní všechna. Poslední mám také - tedy na stejné téma - ze svých začátků v haiku:-)

Oslovilo mě vše, nejvíc vodítko ;)