Krásná ...čas už jsem zřejmě dopila ...tak trefně řečeno ...jak často chceme ještě dolít sklenici a už není hostinskej nebo dojde víno ...opravdu ... moc výstižně naservírované pocity, které mluví ...

mám rád okamžiky, tohle je takový zajímavý okamžik

je starší...a přiznávám ano je to vypsání, když nemůžeš nic jinýho než psát psát a psát a pak už ani to nejde...
takže něco trčí a není to o nezvyku - je to tak, protože jsem to už dál neupravovala...:)
a dík;)

jestli to dobre chapu, tk jsi ji psala nekdy drive, nebo je aktualni?
nektery pasaze jsou fakt dobry.. ae nektery slova, vety uplne trcej ven.. treba ta salina:) ae tk to je uz o tom, na co jsem a nejsem zvykla.)) jinak roman na tvym rtu je supeer.))

nádhera. věta - a ty to málem akceptuješ- myslím, že bych ted neco podobného potřebovala zjistit, zda by byl ochotný "akceptovat" či nikoliv.Tos vystihla opravdu trefně.

Je to hluboké.

děkuju polly;)

tvoje tvorba má něco do sebe ty jo...

některý pasáže mi až vyrážej dech....je zvláštní, jiná než ostatní....a líbí se mi...moc =)

Todle nepochopíte...je to ze života...minulost...přitomnost..budoucnost...

te iubeste meus caecus archangelos. et te oddise... navždy...

No páni. Při čtení mi tu zrovna hrála ještě taková smutná písnička, která dojem z této básně krásně prohloubila... Krásný...

Tak to je drsné. Pohádka moc hezká a jak já říkám - všecko se jednou časem vystříbí. Stačí trpělivě čekat a štěstíčko přijde samo. Tleskám!

Úplně jak já :) Fakt, úplně se v tom vidím :)

Jé, tak tato se mi líbí asi nejvíc (alespoň, co jsem zatím četla). píšeš moc hezky! (a to nejsem žádný velký fanoušek poezie - nemám ten cit, no :/ ale toto mne prostě zaujalo.)

Pěkné. Některé části na mě úplně sedí :)

Keď vonku prší
neberiem si dáždnik.
Rád spievam
a sedím pri ohni.

Pěkná básnička. Sice taková pochmurná, ale líbí se mi. Hlavně tato část:
Každá miestnosť
tohto bytu
podrýva moju
autoritu

Pekné, plné zvláštnych obratov, ktoré nútia človeka uvažovať a vytvárajú v mysli obrazi.

Pěkný. Líbí se mi to.:))

Osobně zastávám názor, že básničky o pocitech, dojmech, lásce a jiných abstraktních rádoby životadůležitých věcech by se měly psát s takovým odlehčeným nádechem. Aby se k nim čtenář pročetl rozumem ne písmeny. Je důležité zbavit pocitové básničky těžkých a kostrbatých aspektů jako jsou knižní výrazy (leč - inu proč to nepoužít, ale nějak plynuleji), vynucené rýmy - nejlíp ty infinitivní a koncovkové se kterýma není žádná práce, a taky psychologickoantická slova (hodnoty, hřích, stud, apod.).

Ano, můj názor je, že čím je básnička odlehčenější, čím víc nenápadných obratů obsahuje, tím spíš čtenáře směřuje k tomu, k čemu by jej směrovat měla.

Nu. Pocitovky, prostě nemusím.