Albík: Děkuji a ať se cítíš brzo líp :)

Hezká, vážně- moc :)

Taky to mám podobně, takže mě to zasáhlo a pokud nevadí, tak si ji opíšu :) jen ta poslední věta by tam podle mě vůbec nemusela být

kýčovitej námět, ale styl máš dobrej ;)

Tual, vím, že se ti líbí moje ,,křehké,, básničky a popravdě, mi se zase líbí ty tvoje. Dokážeš popsat pocity mezi lidmi z takového nevnuceného pohledu. Jako bys každý dokonalý okamžik, který jsi schopna pochytit smysly popisovala nehmotná, nestranná a přesto melancholicky naladěná. Příjdeš mi jako básnířka, jejíž vypravěčem je vítr, který dokáže zachytit věci nevyřčené. A z těch básní má člověk pocit intenzívní intimní telepatie: žádná přímá řeč, hlavní hrdinové vlastně mlčí a přece spolu mluví očima...

Toť oststně jest vrcholné stádium zamilovanosti - mluvit spolu očima a rozumět. Tahle básničke je moc vydařená.

Už se těším na text, když najdeš parťáka se kterým budeš brát život jak běží a nic nebudeš řešit jen si užívat. To budou gejzíry slunce ve žluté barvě a ohňostroje rozkoše. Vše bude zapomenuto jako včerejší noviny.
Držím palce.

Již jsem to jednou četl na cernem lordu. Můj plně rozpracovaný komentář je tam. Tato povídka snad nemá hluchého místa a mě se velice líbí.

Hezký! myslím, že teď mám podobný období, takže plně chápu :(

poznám ten pocit... veľmi trefne vyjadrené

Tak a je zo mňa igor, napriek tomu, že som Tomáš :D
Inak to by ma nenapadlo, že sa dá môj nick takto interpretovať.

wow....tak tohle je hodně moc silný dílko :)....když jsem to četla,běhal mi mráz po zádech....KRÁSNÉ!!! :)

Jo, na tvůj věk dobrý. S tím pilováním to je pravda a chybami také. Odděluj od sebe přímou řeč různých osob.Působí to jinak dost chaoticky.

Znal jsem jednoho takového Hurheye. Byl obětí šikany spolužáků a tu šikanu podporovali i učitelé. Nebyl den, aby ho někdo nezbil, nejlépe kolektivně. Byla to oblíbená kratochvíle mlátit slabého kluka, který nevynikal silou svalů. Nebyl hloupy, ani ošklivý, jen měl brýle a jiné zájmy. Dnes je mrtvý. Nakonec spáchal sebevraždu.
Tvůj příběh je dobře napsán. Vtaáhl jsi mne do děje, jen jsem čekal poněkud razantnější rozuzlení a ne jen kluka, který si polije ruku benzínem a honí ostatní kolem ohně. Takový se dá rychle zvládnout a pak brutálně zkopat. Čekal jsem, že skrze něj přijde nějaká potvora a dá jim všem co proto.

Díky :) Jo jo, každý někde bloudíme, já se hodně ztrácim, dělá mi problém se soustředit...

Sem tam čárečky, ale jo. Četlo se to dobře a je to velmi reálné. Jinak jsem to teda nebral jako uzavřenou povídku, ale část většího celku. Doufám, že to tak je správně :)

Máš pravdu igore, nerozumím/e si. dík moc

kleopatí koule? to jsou třebas tvoje oči, co já vim?

jo, mám, teď mám chuť jen na smrt a na psaní

První řádek - Andalouský pes.

Zkoumal jsi někdy metricitu svých veršů? Zjistil jsem, že mezi literárními fajnšmekry se dodnes považuje metricita verše za odznak nejvyššího poetického umění. Tedy samozřejmě jako perlička na dortu. Pokud má báseň skvělý obsah, má náležitou formu, pěkné obraty, hezkou fasádu a ještě jamb. (Pravda, kdo tohle dneska umí, že?)

Osobně si myslím, že takovému kryptobaroknímu poetickému omylu jako je metricita už dávno odzvonilo. A teď si přiznej: prznil bys svoje básně daktylem, trochejem jambem a nevím čím ještě? Nebo ti přijde mnohem zvučnější básničky psát tak jak ti lidově řečeno narostl zobák?

jak už jsem psala jednou... s obsahem nesouhlasím, před formou smekám...