Pekelnice

Pekelnice, kterou pálí dobré bydlo,
Anděl s pochroumanými křídly,
jehož je ženou
Manželství sic ještě nevystydlo
Ona se však cítí na kolenou

V tichu slyší šumění vlastního tepu
Kde jsou staré hodnoty, nic jí není svaté
Bere diář a v něm bez oddechu
Píše snad už podesáté
Pár poznámek, jméno, místo, čas
Kdo projde s ní dnes branou pekelnou
Charizmatický či obyčejný… je to tady zas´
Proč to nutkání být mu nevěrnou?

Podlehnout písním trubadúra
Pro pochybný pocit, že je žádána
Přitahována jak světlem můra
Jen sklenka vína či zůstane do rána?

Chce vlastně jenom jednoho,
Hledá ho v tvářích v davu
Nebude skoupá na slovo
Už vedou hříšnici, na popravu …

Chtěla znovu cítit motýlí křídla na duši
Vznášet se na vlně euforie
Jedno však nejspíš netuší
Že motýl moc dlouho nepřežije …

Dovětek:
Je tady ráno a s ním klíčí podezření
Ublížila – sobě, jemu, všem …
a vůbec není nad věcí,
nedosáhne vykoupení,
to prokletí ponese si dál životem …

Další rýha do srdce a slaný přeliv na tváři
Pokolikáté už …
Se zmáčenými polštáři