|
...
 10.09.2010 7 1934(19) 0 |
Skrz roztrhané vzpomínky včerejšího snu,
Nevěřím dnešku, že blízko budeš stát.
Piju samotu, co naléváš do bezedného džbánu,
Pak přijdeš-pozdě!-nechat si sen znovu zdát.
To už bude zítra, dveře zavřené…
Nevěřím dnešku, že blízko budeš stát.
Piju samotu, co naléváš do bezedného džbánu,
Pak přijdeš-pozdě!-nechat si sen znovu zdát.
To už bude zítra, dveře zavřené…
14.10.2012 - 23:06ruach
Milá. Zanechala střípky emocí na duši.
04.01.2011 - 20:24Páni! Kolik bolesti a utrpení se vejde do několika vět! Krása, tleskám!!!
Zanechalo to ve mně silné pocity! Díky.
Zanechalo to ve mně silné pocity! Díky.
12.09.2010 - 12:35Raphael: Určitě nevadí, naopak :) S tou poslední větou, máš pravdu, třeba se tam moc nehodí, ale mě tam vlezla sama...znáš to, pocity a emoce :)
12.09.2010 - 10:12Taky to mám podobně, takže mě to zasáhlo a pokud nevadí, tak si ji opíšu :) jen ta poslední věta by tam podle mě vůbec nemusela být
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zítra je pozdě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pohled z okna
Předchozí dílo autora : BARVY SVĚTA
