opravdu depresivní, ale líbí se mi

krátká, ale velice, velice silná... jen tak dál..možná trochu šťastněji..no, ale vždyť ono se tak krásně píše o neštěstí (alespon mě)...

pěkná..:D

Je krásná .. zamilovaná ;o))

Je hned několik možností, ale kmotrov to nepsal ani v jedné, dokonce by už ani nemusel být mezi živými, nebo by stejně nebyl tím, kým je( milujícím manželem) protože by se nechal zlákat laciným vyzývavým dekoltem. Tudíš básnický subjekt je rodu ženského.

Chápu tu báseň, bohužel občas také mám pocit že se takovým vlakem řítím, kam? Nejdepresivnější mi přijde závěr té básně, je umění včas vystoupit a začít svět vnímat jinak. Nenacházím moc naděje v té básni. A já ráda věřím že jednou bude lépe, takže úplně se s básní neztotožňuji, přesto se mi líbí a líbí se mi tenhle styl jakým je báseň napsána.

Smutná. Přesto jsem tyto řádky četla moc ráda.. :-) Přenechala jsi to básni, tak teď už nesmutni.. ;o))

Jako pověst, včetně předešlých dílů, docela dobré.
"Dopravně demokratická republika":
rád bych viděl statistiku dopravních nehod :-).

:-))) +dík

Super, skvělý, neotřelý... :-D

Pěkná báseň plná zajímavých myšlenek. Líbí se mi pozéři hrající podivné dvojrole. Možná to dělají i proto, aby před společností uchránili své vlastní já.

miloucke ! :)

alexis: Dík, je z velmi složitého období mého života...

Hm..
Psal to kmotrov, nebo černá vdova co myslíš?

občas jsou některé slovní obraty krkolomné ale jinak není špatná, taková složitá, mi připadá :)

Ano, a ten konec korunuje tvé dílo, plné smutku a zoufalství

PetrK.: Díky... :-) i když dost negativní...ale tak jsem se cítil, když jsem to psal...

samotáři tiší, bolest a depresi vnímám z té básničky, nejhorší se ve svém smutku a hříchu uzavřít se do sebe, ta báseň my připadá jak ze žaláře

Taková sebetrýznivá, ale opravdu krásná. Nevím jestli se to přesně dá vyjádřit tvrzením čím člověk zachází tím také schází, ale pravda je, že úplně nejhorší je to, čeho se za života dopouštíme sami na sobě, ne ti druzí nám, ale my sami sobě. Těm okolo jsme schopni odpustit, zapomenout po určité době čeho se na nás dopustili, sami sobě nějak neumíme odpustit a ničí nás to čím dál tím více. Možná jen těm bez svědomí, možná jen těm bezcitným. pro ty je všechno snažší.

Yana: Já se včera taky celý den válela, ale psst , nikomu nic :)