no ta je úžasná, taková, hravá, lehká a přitom lechtivá, moc povedená, a je to krásné oddávat se takovým myšlenkám, a ještě když se naplní, tak to je ještě krásnější

Takže rovnou mnohobožství.... Dobrá, půjdu taky, ale chci tam mít i svého boha skepse.

za mřížemi vědomí, ano naše vědomí nás vězní a přitom by stačilo aby podvědomí to zlé a neustále nám něco namlouvající se dalo překřičet, všechno je vlastně v moci toho podvědomí, dodnes svádím ten boj, budu se opakovat jedna moje básnička je nějak ...chci takovou moc mít, oslovit své podvědomí a nalézt vnitřní klid...prý pak jsme úspěšní, milovaní, dokonce bohatí-to je tedy blbost, ale myslím že hodně se dá ovlivnit, je taková rozjímací, ale myslím že základem je životní boj jedince

Yana: Věřím ti, u nás Vánoce nikdy nebyly moc o dárcích, i když někdy přece. Letos jsem vánoce trávila poprvé za svůj život mimo domov (respektive mimo místo, které bylo téměř 18 let mým domovem) a to, co jsem nejvíc postrádala, nebyly dopisy Ježíškovi ani dárky, ale právě ta rodinná atmosféra, kouzlo Vánoc. Ale nakonec to přeci jen nebylo tak špatné, poznala jsem rodinu novou (ze strany táty ženy) a přibylo v mém životě spousta zajímavých lidí. :-)

pozoruji barevný svět.....v začátku jsi krásně vyjádřila atmosféru vánoc, já je vlastně miluju, ale víš od té doby co si děti nadiktují co chtějí a od té doby co jsem se snížila i k obálce, tak to kouzlo sakra nějak vyprchává, nechci to tak, jsem obklopena velkou rodinou a taky mi letos bylo nějak smutno, věř mi

Yana: To máš naprostou pravdu :-) Díky za zastávku.

proč nikdy nic nádherného netrvá věčně, proč musí přijít procitnutí a zklamání, ale alespoň chvíli věřit, víš, to je taky krásné

gramatické chyby, poetika nikde, špatně se to čte, promiň, ale tohle je pro mě špatná báseň, chtělo by to přepsat

Yana: :-))

Leslie: tak teď se jí dostalo odškodnění(-:

Yana: Taky se mi to občas stává, že názory čtenářů neodpovídají mému očekávání. Třeba jen nebyla pochopena, nebo ji četlo příliš málo lidí.
Já taky věřím, že to všechno má smysl a že jednou "vyběhneme nahoru" až za obzor :-) Taky se mi líbí čím dál tím víc, zakládám si ji. :-)

Kakuzu: Leslie: jsem vždy tou dětskou duší pohlcena a uchvácena, právě tou bezelstností, upřímností, je krásné být milovaným dítětem

Leslie: přesně tak to bylo myšleno a já jsem myslela že bude mít větší úspěch a je to co do komentů jedna z mých nejhorších, ale když ji teď čtu tak se mi líbí ještě víc

Leslie: máš pravdu a za takové postřehy jsem ráda, když ji čtu tak opravdu jakoby ten závěr s tou básní, nepatřily k sobě a vzpomínám že původní byl trochu jinak možná i lépe, i ta předposlední už je divná, moc děkuji

A já pochválím, líbí se mi ta naléhavost a pocit nutnosti pohybu, nedá se zastavit, čas neúprosně odkrajuje další vteřiny... přijde mi, že ten začátek jakýmsi způsobem i vystihuje chaotičnost a hektičnost dnešní "špinavé" doby, lidé se nezastaví, pořád něco musí, je na ně vyvíjen neustálý tlak. Naděje v závěru mě potěšila. :-)

Leslie: a já tobě díky za tento komentář, budu se opakovat, ale moc mě potěší když někdo přesně popíše to s čím jsem "šla na trh"

Další moc povedená, skvělý nápad a úžasná třetí strofa. Akorát ten závěr mi trochu drhne, ta poslední sloka, možná by stálo za to ji ještě trochu poupravit, ale jak myslíš, je to tvá báseň. :-)

potěšil si mě (-:

Ta se mi líbí moc. Nejenže ta forma šipek naznačuje to určování směru, ale taky mám pocit, že básni dodávají potřebnou údernost. Kmotrov to vystihl moc pěkně. Na první přečtení mě mnohem víc oslovily druhé dvě strofy, na druhé přečtení je první dvě skoro dohnaly, na třetí mi báseň krásně splynula jako povedený celek. Stále jsem tam nacházela něco nového, za to díky. :-)

a mě se líbí, už jen proto že bych tenhle pocit chtěl taky zažít