Leslie: Škoda, že mi káva nikdy nechutila, lebo báseň je to chutná. ;)

mannaz: No, něco takové by v tom mělo být. Děkuji :-)

Já tomu asi nerozumím.

Pořád se mám u koho učit. TO mi řekni, jakou poezii si v soukromí čteš? Píšeš tak orientálně. Jasně je to všechno na české téma, ale ty tvoje verše vůbec nejsou evropské.

Je opravdu nádherná. V těch pár slovech je vše, co má, nic nepřebývá, ani nic nechybí... Jak já mám ráda tu tvoji lehkou, něžnou poezii!

oslov radek: BorůvkaB: děkuju :-)

1kor13:
Přišel jsem domů,
bylo právě pět večer.
Kočka ještě spala.

Je to také haiku? Je to také báseň?

Nezapomeň to zdokumentovat a poslat fotky! Akorát už nebude čerstvě namletá. Já ji vždy namelu ručním mlýnkem těsně předtím, než ji jdu uvařit v moka konvičce. (Pracovní název je Ke kávě a zákusku, nebo Hořkosladká.)

Budu chodit po náměstí a obtěžovat s plnými kapsami namleté kávy náhodné černovlásky, aby byly tak laskavy a uvařily mi pořádné kafe v džezvě, aby bylo mé pochutnání dotaženo k naprosté dokonalosti. (Mimochodem, ta dlouhá verze nemá název, jak jsem zjistil, když jsem si je obě zapisoval do svého narcistického deníčku básniček.)

líbí

Jiří Turner: znalec v žiadnom prípade nie som ani ja, ale pokiaľ mi je známe, tak haiku sa skladá z troch veršov, ktoré sledujú určitý jav. Tretí verš má byť kontrapunkt. Počet slabík je u nás zaužívaný 5/7/5, ale nie je to pravidlo. Moderné haiku má s pôvodným, japonským, dosť málo spoločné.

Možná to budeš vnímat jako určitý prvek nesvobody, ale zkus si na webu najít "hledání rýmů". To nemá být návod k psaní básní, ale takové cvičeni. I poezie je z velké části řemeslo...

Přiznám se, že nejsem znalec haiku, ale žiji s tím, že celé toto básnické umění je založeno na zvukomalbě. A ať čtu, jak čtu, slyším jen zvuk, malba nikde...

Náčelníku, Náčelníku, ty máš věci:-)
To je tak zmatečný, až je to zajímavý...

Adéla: Ale to je škoda! I v dílech jsou pocity!

Náčelník Holá Ruka: Moc děkuji za názor. Je to napsané, tak, jak šly myšlenky a když to teď čtu, změnila bych hodně věcí, ale už bych v tom pak neviděla ty svoje pocity, ale jen dílo :).

Je to... rozsáhlé. A já a rozsáhlé básně nejsme kamarádi, přesto se mi tato líbí. Je to, řekl bych, až násilné vyznání, vytlačené a vydupané, rozčilené z toho, že ti nic nestačí - napsat takové vyznání je těžké, protože se v něm lehce sklouzává ke zmiňovanému klišé.
Přesto pár věcí, ke kterým mám (jak jinak), co říct :)
"To je, ale" bez čárky a celkově interpunkce my místy přijde taková (omluvte ten výraz) nedomrlá. Například já bych jeden z tvých rýmů předělal takto:
"Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí - cítím (tak zvláštní pocit) - /snad je to spojení/."
A jinde bych zase pomlčku zcela vynechal:
"(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená cítit!)"

Však neber to nijak přespříliš kriticky, přestože je to báseň milostná (a ty já raději píši než čtu) je i pro mne čtivá a zajímavá.

Moc hezky jsi to napsala......povedlo se ti vyjádřit krásně co cítíš...co cítíme..když se zamilujem:)))

Hezké to je. Keltíci jsou fajn a toto je rozhodně příjemné počtení.

Myslíš??? Vyzkouším to - koupím si boxerky a požádám ženu o vyžehlení....