Historicko-fantastická prvotina z prostředí starověkých keltů.
přidáno 11.12.2013
hodnoceno 10
čteno 1022(17)
posláno 0
Vrabec se najedou vznesl do vzduchu, chvilku letěl nad bukovým pralesem a pak elegantně usedl na roztodivně pokroucenou větev prastarého dubu. Se zájmem si prohlížel dva mladíky, svým vzezřením splývající s okolním hvozdem, kteří se právě o něčem dohadovali.

„Ale no tak Freilachu, myslíš si snad, že mu můžeme věřit?“ odplivl si první. „Strávil příliš mnoho času v Římě, copak si nezvpomínáš na Caracatova syna?“
Freilach jen mávl rukou: „Ten byl ztracený ještě předtím, než ho odvlekli na převýchovu.“ Sebral ze země větev a přidal ji k těm, které držel pod paží. „Ne, tohle je něco jiného. Když se tomu chlapci podívám do očí, vidím v nich hromobití. Přestože nosí římskou tuniku a mluví jako nějaký římský úředníček, věřím, že s trochou snahy může být zase jedním z nás a kdo ví, možná si ho dokonce mistr vezme do učení,“ pokrčil rameny.
„On a druidem? Ty ses snad zbláznil,“ zasmál se. „Při první příležitosti nás zaprodá, to ti říkám! A na to, že jsme ho zachránili si ani nevzpomene.“
Mezitím k nim nepozorovaně přišla tmavovlasá dívka v zelené kazajce s tisovým lukem v ruce.
„Analeach a Freilach, zase v sobě,“ uchechtla se. „Co je to tentokrát, hádáte se kdo včera skolil víc římanů? Nebo je to zase kvůli mě? Víte přece, jak na mě oba působíte. Nevalně,“ ušklíbla se na dvojčata dívka.
„Ne, řešíme tady co s Fionnem,“ odvětil rozpačitě Freilach.
„Chceš snad říct s Quintem, “ opravil jej s úšklebkem bratr.
„Na to bude spousta času ráno, teď pojďte k ohni za ostatními, mistr připravil vývar s divočáka. Připozdívá se."


*

Sluneční paprsky, pozvolna prozařující skrz vršek lesa rozplývaly chladivou ranní mlhu, která se dosud držela na mýtině. Mladý kelt si představil, jak po ní kráčí bosýma nohama a...
„Quinte! No tak Quinte!“ udeřil Marcus Lentulus holí do písařova stolu. „Máš pro mě to hlášení?“
Fionn s uleknutím odvrátil pohled od krajiny, kterou chvíli zasněně pozoroval skrz nadzvednutou chlopeň tribunova stanu.
„Eh, samozřejmě pane... Hned to bude,“ odpověděl a neobratně se začal přehrabovat v pergamenech, přičemž převrhl lahvičku inkoustu přímo na požadované lejstro.
Prefekt tábora zrudl v obličeji a rozkřikl se na nešikovného písaře: „Ty neohrabaný bójský budižkničemo! Máš jediné štěstí, že tě tehdy jakožto šlechtického parchanta poslali do Kapuy a zcivilizovali tě, jinak bys už dávno visel na kříži s celou tou svojí všivou vesnicí,“ pronesl svou oblíbenou frázi voják. „Tak znovu a opovaž se to zase podělat, jinak půjdeš uklízet latríny!“

Když se Marcus Lentulus poněkud uklidnil, začal znovu diktovat obsah dopisu. Stále ještě nasupeně oddychoval:
„Vážený legáte, bla bla bla...“
„Napsal jsem: Legáte VI. předalpské legie.“
„Kohorta postupuje stále hlouběji do hvozdů Raetie, severně od Alp. Ztráty v jednotlivých kohortách jsou minimální, dobývání keltských oppid postupuje podle plánu. Obsadili a vydrancovali jsme osadu nazvanou Vindelicorum, přes fanatický odpor obránců jsme však polapili jen několik stovek otroků, které jsme poslali do Říma společně s těžce raněnými. Pro jejich doprovod byla vyčleněna IV. kohorta pod velením prefekta Maximuse. Nyní jsme byli nuceni přejít do defenzívy z důvodu útoků Taurisků z norického království, kteří na nás dorážejí z východu. Náš tábor se rozkládá na nedaleko řeku Danubie. Včerejší útok jsme odrazili beze ztrát, ale před dalším postupem raději vyčkám na váš rozkaz. Marcus Lentulus Scaevola, praefect castorum třetí kohorty VI předalpské legie.
Máš to?“

Písař přikývl a předal hlášení nadřízenému, ten jej zapečetil císařským voskem a podal jej opodál stojícímu poslovi, stále ještě zrudlému zadržovaným smíchem. Beze slova svitek přijal, vztyčil paži na pozdrav a škrobeně vycouval ze stanu. Poté nasedl na připraveného ryzáka a tryskem vyjel vstříc konsulovu ležení, vzdáleného asi den cesty směrem na jih.

„Tak, teď počkám, co mi ten starý páprda řekne a doufám, že nás brzy pošle dál, ať můžeme zatočit s barbary tvojí krve! Impérium už potřebuje nové horníky a lazebníky,“ ušklíbl se, naplnil si pohár vínem a pohodlně se usadil do ebenového křesla s opěradly ve tvaru sfing.

„Nyní budeš mít za úkol zjistit a zaznamenat stav jídla, píce, výzbroje a zdravotní stav vojáků v lazaretu," řekl po chvíli. „Až to dokončíš, doneseš mi ta lejstra k podepsání, rozumíš?“ Legáta zjevně písařova odpověď nijak nezajímala a dál usrkával jakostní falernské víno.

Fionn si jen povzdechl a jal se obcházet jednotlivá stanoviště a zapisovat výsledky. Nejprve se vydal za proviantním důstojníkem. Ten právě vykládal nějaké pytle a předával je armádním kuchařům. Když spatřil byrokrata, neochotně položil měch mouky na zem a vykročil mu vstříc.
„Zdravím tě, Brocchusi. Tak se do toho dáme, ne?“
Důstojník pozdravil a bez dalších slov následoval úředníka do skladu.
„Třináct měchů luštěnin, dvanáct měchů mouky, získaných během drancování sýpek, „ vypočítával starší mužík při těle, „pak tu máme dva soudky medu, tři tucty nasolených pstruhů, šestnáct bochníků chleba...“

Fionn si zapsal údaje a pak se vydal do kasáren, kde mu nadiktoval své stavy výzbroje a výstroje snědší svalnatý voják, přezdívaný devítka. Přezdívka úzce souvisí s jeho useknutým prstem na pravé ruce. Následně si to namířil k vojenskému lazaretu.

„Quinte! Konečně někdo, jehož konverzační schopnosti se nezakládají výlučně na užívání sprostých slov se zájmeny,“ zasmál se mladičký muž s dlouhými plavými vlasy a ušklíbl se na lamentující vojáky na lůžkách kolem.
„Taky tě rád vidím, Nineane!“ Keltové si podali ruce a přátelsky se na sebe zazubili.
„Co náš skvělý vojevůdce Marcus?“ ztišil hlas lékař. „Stejně tě obdivuji, že to s tím nervákem vydržíš, vím jak těžce snáší neřímany,“ soucitně na něj pohlédl.

Chvíli ještě klábosili, než je vrátil do reality sten a nářek několika vojáků. Felčar spěšně nahlásil stav raněných a nemocných a rozloučil se, aby mohl připravit léčivé směsi. Fionn, potěšen krátkou rozpravou se svým keltským příbuzným, jenž se dostal do římské armády jako syn propuštěného otroka, odebral se do svého stanu. Byl příjemný vlahý jarní podvečer a nebeská pláň byla zbarvena do ruda, Fionn byl tím pohledem zcela fascinován...

*

Slunce již opsalo půlkruh své nekončící cesty po nebesích a několik mil od římského tábora se srocovaly davy krvelačných, barvířským boritem pomalovaných mužů a žen. Pro čas přepadu byl určen den příchodu jara – Beltine.
Dav se s očekáváním a šepotem rozestoupil kolem velmi starého, shrbeného muže s sněhově bílým plnovousem, protkaným šedavými prameny. „Milovaní přátelé lesa, hrdí válečníci a neohrožené bojovnice!“ pronesl starým, ale překvapivě zvučným a silným hlasem.
„Již několik měsíců drancují nachové pláště keltskou zemi a tvory v ní žijící. Teď, v čas rozkvětu prastarých dubů, nechejme vzplanout očisťující Belenův oheň, který pohltí tyto nenasytné, po slávě a bohatství planoucí bestie!“ Druid se chvíli odmlčel, lapaje do plic vzduch.
„Běžte, děti dubů. Osvoboďte naše bratry a sestry, pomstěte duše bloudící v podsvětí!“
Tak zakončil svůj projev všemi ctěný a respektovaný druidský kmet Taog za nadšeného a bouřlivého ryku bójského lidu.

ikonka sbírka Ze sbírky: Děti dubů

přidáno 03.08.2017 - 17:34
Občasné mluvnické chyby už patří k Tvému stylu, ale "pod velením prefekta Maximuse" opravdu bodá do očí. Zvlášť, když jde o Římana. Musí být "prefekta Maxima". Také Římané i Neřímané se v češtině píšou s velkým počátečním písmenem.

Trochu se mi nezdá, že by Římané svému počínání říkali "drancování", ale nevím...

„Konečně někdo, jehož konverzační schopnosti se nezakládají výlučně na užívání sprostých slov se zájmeny,“je moc hezké. :-)
přidáno 21.12.2015 - 08:59
Nial: No, u nás fungoval přece spíš matriarchát(i když víc v pravěku, před smíšením s kočovnými národy z východu), ale pravdou je, že čím výbojnější národ, tím větší moc má muž. Každopádně nevidím problém s několika svobodnými volnomyšlenkářkami :-) Co se týče historických nesrovnalostí obecně, psát historickou prózu je zatíženo nutností respektovat historické nálezy. vynasnažím se být - v rámci zdrojů - co nejpřesnější, i když nejsem historik (a místo pojídání kanců z nich raději udělám vegany.. :-P ).

PS: Líbí se mi Tvůj zájem a děkuju za připomínky. ;) Mě osobně keltové, ale i slované hodně ovlivnili ve vztahu k přírodě.
přidáno 20.12.2015 - 14:40
Je to moc pěkné. Hodně se zajímám o Kelty a Vikingy, možná víc než je zdrávo. :) Proto bych ráda upozornila na pár nesrovnalostí. Nejsem si tím jistá, ale Keltové uctívali kance jako symbol odvahy a síly. Kdyby už jedli něco z něj, provázeli by to slavnosti a náboženské rituály. Také si myslím, že ani tak bojovný národ, jako jsou právě oni, neměl ve zvyku nechávat bojovat ženy. Pro muže to byla čest a ženy byly, jako ve většině pohanských civilizací, považován za něco méně. Za něco, co není takové cti hodno.
Každopádně se mi to moc líbí. :)
přidáno 23.12.2013 - 08:57
Eleanthir: verim ze ma vic lidi problemy se naucit kde psat interpunkci. Nestaci se vsak podivat jen do kterekoliv knihy a odpoved tam najit? Ten vzorec je vzdy stejny a opakuje se do nekonecna. Ja kdyz nevim, jak to napsat, tak to proste napisu jinak, aby to tam nebylo a proste to obejdu, protoze budu vedet, ze sam nevim, jestli je to dobre, nebo spatne. Takze piluj a piluj at je t priste lepsi
přidáno 22.12.2013 - 15:27
TomasNois: Čekal jsem, kdy se někdo ozve. Přímou řeč neumím, budu ji muset dostudovat - proto jsem napsal, že se jedná o "nevybroušenou" verzi ;-)
přidáno 22.12.2013 - 01:13
s pribehem pokracuj, ale proboha... Davej si pozor na interpunkci. Mas v tom priserny zmatek, hlavne v psani prime reci, kdy ti uvozovky litaji jak se jim zachce a tecky a carky v prime reci jsou pred uvozovkou, ne za ni.
přidáno 12.12.2013 - 18:37
Tak tím jste mě skutečně povznesli a nakopli k pokračování současně.. Díky ;-)
přidáno 12.12.2013 - 08:58
Hezké to je. Keltíci jsou fajn a toto je rozhodně příjemné počtení.
přidáno 12.12.2013 - 07:21
Strašně se mi to líbí. Ten konec mě napjal, takže se už těším na pokračování.
přidáno 11.12.2013 - 23:03
Jelikož Kelty miluju, tak pro mě bude jednoduché číst další díly a opravdu se na ně těším, pokud budou :)
Na konci mi běhal mráz po zádech.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Děti dubů - Prolog : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Děti dubů - kapitola I. - Belenův oheň
Předchozí dílo autora : Dřísty a hemzy

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
nanastenkucz [10], Jita Rose [8]
» řekli o sobě
Severak řekl o tlachapoud :
Střez, střez se Tlachapouda, milý synu. Má tlamu zubatou a ostrý dráp. Pták Zloškrv už se těší na hostinu, vzteklitě číhá na tě Pentlochňap. -- Lewis Carrol: Alenka v říši divů (a za zrcadlem) (v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku