 11.12.2013 9 1292(20) 0 |
Dostala jsem právo, hladit tě po vlasech,
Líbat tě, kde chci a u toho si nic – nevyčítat.
Chutnáš jako vůně pravé vanilky /proto je tak drahá/, víš drahý?
A teď bych chtěla napsat, že každé ráno děkuji - víš za to, že tě mám.
To je, ale klišé a na to já nehraju.
Mám řasy od řasenky, vlasy od tužidla a srdce od tebe.
Mám tebe a ty máš mě a při tom – jsme tak svobodní a to je TO.
Až s tebou cítím to klišé o pocitu motýlků v břiše.
Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí, cítím, tak zvláštní pocit - /snad je to spojení/.
Jsem lakomá a ty jsi MŮJ, a přesto jsem přesvědčená, že se chci o tebe rozdělit s celým světem.
(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená – cítit.)
Jsem, jsi, jsme a to je vše – pár slov a v nich neskutečně mnoho.
Kolik lidí má možnost /opravdu být/?
Říká se, že když je člověk šťastný, nemá to vyslovit.
(Jsem šťastná)… ale napsané se to nepočítá.
Jsem a stejně nevyjdu na ulici a nezakřičím to.
Na to jsem moc ovlivněná tímhle světem, a i když nejsem pověrčivá, tak to nechci – zakřiknout.
Dostal si právo
Líbat mě na krku,
Proplétat se mezi mými prsty,
Líbat můj klín…
/A mně to přijde pořád tak málo. /
Líbat tě, kde chci a u toho si nic – nevyčítat.
Chutnáš jako vůně pravé vanilky /proto je tak drahá/, víš drahý?
A teď bych chtěla napsat, že každé ráno děkuji - víš za to, že tě mám.
To je, ale klišé a na to já nehraju.
Mám řasy od řasenky, vlasy od tužidla a srdce od tebe.
Mám tebe a ty máš mě a při tom – jsme tak svobodní a to je TO.
Až s tebou cítím to klišé o pocitu motýlků v břiše.
Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí, cítím, tak zvláštní pocit - /snad je to spojení/.
Jsem lakomá a ty jsi MŮJ, a přesto jsem přesvědčená, že se chci o tebe rozdělit s celým světem.
(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená – cítit.)
Jsem, jsi, jsme a to je vše – pár slov a v nich neskutečně mnoho.
Kolik lidí má možnost /opravdu být/?
Říká se, že když je člověk šťastný, nemá to vyslovit.
(Jsem šťastná)… ale napsané se to nepočítá.
Jsem a stejně nevyjdu na ulici a nezakřičím to.
Na to jsem moc ovlivněná tímhle světem, a i když nejsem pověrčivá, tak to nechci – zakřiknout.
Dostal si právo
Líbat mě na krku,
Proplétat se mezi mými prsty,
Líbat můj klín…
/A mně to přijde pořád tak málo. /
15.12.2013 - 00:17nádherný.
úplně přesně rozumím těmhle pocitům tak ať Ti (Vám) tohle spojení duší a celýho vesmíru co nejdýl vydrží! :)
úplně přesně rozumím těmhle pocitům tak ať Ti (Vám) tohle spojení duší a celýho vesmíru co nejdýl vydrží! :)
12.12.2013 - 09:20Náčelník Holá Ruka: Moc děkuji za názor. Je to napsané, tak, jak šly myšlenky a když to teď čtu, změnila bych hodně věcí, ale už bych v tom pak neviděla ty svoje pocity, ale jen dílo :).
12.12.2013 - 09:14Je to... rozsáhlé. A já a rozsáhlé básně nejsme kamarádi, přesto se mi tato líbí. Je to, řekl bych, až násilné vyznání, vytlačené a vydupané, rozčilené z toho, že ti nic nestačí - napsat takové vyznání je těžké, protože se v něm lehce sklouzává ke zmiňovanému klišé.
Přesto pár věcí, ke kterým mám (jak jinak), co říct :)
"To je, ale" bez čárky a celkově interpunkce my místy přijde taková (omluvte ten výraz) nedomrlá. Například já bych jeden z tvých rýmů předělal takto:
"Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí - cítím (tak zvláštní pocit) - /snad je to spojení/."
A jinde bych zase pomlčku zcela vynechal:
"(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená cítit!)"
Však neber to nijak přespříliš kriticky, přestože je to báseň milostná (a ty já raději píši než čtu) je i pro mne čtivá a zajímavá.
Přesto pár věcí, ke kterým mám (jak jinak), co říct :)
"To je, ale" bez čárky a celkově interpunkce my místy přijde taková (omluvte ten výraz) nedomrlá. Například já bych jeden z tvých rýmů předělal takto:
"Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí - cítím (tak zvláštní pocit) - /snad je to spojení/."
A jinde bych zase pomlčku zcela vynechal:
"(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená cítit!)"
Však neber to nijak přespříliš kriticky, přestože je to báseň milostná (a ty já raději píši než čtu) je i pro mne čtivá a zajímavá.
12.12.2013 - 09:13Moc hezky jsi to napsala......povedlo se ti vyjádřit krásně co cítíš...co cítíme..když se zamilujem:)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A mně to přijde pořád málo. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Maluju konce, který si nepřeju a hrozně se divím, jak myšlenky bolí
Předchozí dílo autora : Nebrečím, ale bolí to.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
