ioreth: Moc děkuji.

oslov radek: moc děkuji za přečtení a komentář ))

perfektní. krásně smutné metafory.

Hmm, pěkné.. Mám malinko problém s formou tvých básní, přijde mi vše tak nějak podobné, tady jsem se ale našla.. :)

Devils_PIMP: V tu chvíli můžu adekvátně (snad) odpovědět na tvůj komentář. Ano, to je skutečně výborný nápad, třeba bude někdy uskutečněn. Pro tento případ tedy zůstává jen ona hra se slovy se "špetkou"... :).

Amelie M.: Děkuju za objasnění. Inu, člověk se neustále učí nové a občas zajímavé :).

veselý android: spíš myslím, že jsem nad tím začala přemýšlet víc, než je zdrávo.. pak se člověk ztratí hned.. ;) jo a už jsem našla uroboros.. - Uroboros (též úroboros, ouroboros, uroborus, (řecky ουροβóρος — požírač ocasu) je starodávný symbol, který zobrazuje hada nebo draka požírajícího svůj vlastní ocas. Tento symbol se pojí s alchymií, gnosticismem a hermetismem. Představuje cyklickou podstatu věcí, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu. Na některých zobrazeních je Uroboros z poloviny bílý (světlý) a z poloviny černý (tmavý), což naznačuje symboliku jin-jang, znázorňující dualitu věcí; vzájemně se doplňujících opačných principů. Také bývá stočený do tvaru ležící osmičky, symbolu nekonečna.

Amelie M.: Děkuju, ale dle tvého komentáře tuším, že jsem tam na tvůj vkus oné troufalé metafyziky vložil mnoho. Ale mít zamotanou hlavu, to může být někdy i příjemné, snad :).

veselý android: jsme dva :D ani Google moc nevyzradil :D

Devils_PIMP: V prvé řadě díky. Jinak netuším, co je to uroborostická báseň :).

Tak trošku šokuje.. silná slova, ale asi je k nim důvod..

Jo.. teprve pak opravdu nastane konec.. Úžasná!

Krásně oddechová.. :-)

Páni. Občas mi trochu drhnou slova jako "cejtit", protože je moc nepoužívám v běžném životě, ale patří k tomu a budu opakovat druhé, když řeknu: skvělé. Má to v sobě sílu toho, jak někdo žije.

Je pravda, že se člověk při nadbytečné konzumaci vína občas ocitne ve tmě, kde nemusí nic řešit a kde je více méně všechno iluze. Probudit se ráno s duševní kocovinou je ovšem trochu nemilé, ale stejně si zvykneme na všechno.

Líbí se mi obě dvě. :)

Hezké vyznání.. jo, někdy se život umí zvrtnout..

Hezké..

Orionka: K jádru věci reality. Sbohem.

Zamila: K jádru věci nee, tohle je abstraktní dílko :). Díky za návštěvu i komentář!

Na první pohled se mi to líbí.. při bližším ohledání, z toho mám ale slušně zamotanou hlavu.. tak nevím, jestli jsem se v tom ztratila jen já.. nebo i někdo jiný :)