|
tak schválně...
|
|
Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..
|
|
... aspoň na chvíľku, na chvíľočku...
|
|
Odhliadnuc od toho, že sa mi nepodarilo vymyslieť priliehavejší názov básne a skutočnosti, že mám chuť kričať, ako ľudom drbe (citlivejšie povahy hádam ten výraz prepáčia), občas premýšľam nad tým, aké by to bolo, keby som ho NAOZAJ prepichla... ;))
|
|
Vracím se...ale ne úplně a jen na chvíli...:-)
|
|
Mám šancu ho vypátrať??
|
|
... alebo ako veľmi bolí Alzheimer...
|
|
Po dlouhé době...
nekřičím,
nebrečím.
Žiju a šeptám...
|
|
Raz som niekde počula, že čas je najspravodlivejší. NE SÚ HLA SÍM: TIME IS MY ENEMY!
|
|
moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.
|
|
http://www.youtube.com/watch?v=mCluJ1jhYQk&feature=related
jen pro ni a pro nikoho jiného
|
|
|
|
:)
|
|
Napísaná včera 30.7. 2013, cca 22:30 - mala som čas premýšľať...
|
|
Už mi z tých karanténnych opatrení naozaj kvalitne šibe...
|
|
|
|
|
|
|
|
Vincent van Gogh veľmi pravdepodobne trpel tzv. chronickým tinnitom, tzn. sústavným pískaním a hučaním v ušiach. Tinnitus najčastejšie trápi napr. hudobníkov, spevákov, príp. letušky.
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

