Na jedné lodi

Poslouchám tvý kecy
o cukrový vatě.
O tom jak kdysi bylo všechno lepší.
Tvářím se zúčastněně
a přitom v hlavě
sázím stromky uprostřed Gobi.
Zelená zeď vlastního ekosystému
kterou nikdy nepřekročíš.
Nechceš.
Nemůžeš.
Snad jedině kdyby tě bůh
bacil do hlavy tyčí
a zmizely vykřičníky
na konci tvých vět.
Možná by tvoje obětí
nebylo jak kotva
opilého námořníka.
Zůstali jsme spolu
přesto každý sám.
Nikdy v pohádkách neříkali
co bylo dál.