27.10.2022
10
Při západu slunce
v barvě pomeranče
a lotosových květů
čajovou lžičkou
rozvířím lístky
voňavých dálek
a jiných světů.

Jemný vánek
určuje harmonii
relativního klidu.
V houpacím křesle
moudrost uvědomění
znovu přičarovala
večerní pohodu.

Ze sbírky: V obrazech
 06.11.2022 19:39
Lenča: Děkuji moc Leni!Až budu mít zase někdy pocit, že se neumím ani podepsat, půjdu a přečtu si tvůj povzbuzující komentář. Možná bych se měla vydat tímhle směrem psát neobyčejně o obyčejném :)
 06.11.2022 19:34
Psavec: Mlčeti Zlato: Děkuji.
 06.11.2022 19:32
Dandy: Děkuji za krásný komentář, potěšil ;)
 28.10.2022 09:11
Krásný okamžik...
 28.10.2022 08:10
Ty máš úžasný dar až nadpozemsky vyjádřit něco tak obyčejného... Ve všem dokážeš odhalit a ukázat kouzlo a krásu okamžiku. Nádherná...
 27.10.2022 22:21
Hezká.
 27.10.2022 21:10
V houpacim křesle z vůni dálek.
Přání foukat do obálek.
A snít.
Pěkné z vůně čaje mysl zraje.
 27.10.2022 20:40
človiček: Hlavně se neutop :D
 27.10.2022 20:37
Prdím na pivo, jdu si udělat čaj...houpací křeslo nahradím vanou. Jiný světy vyplavou.....možná tam usnu. (-:
 27.10.2022 19:09
Meditativní záležitost, dobré na zklidnění.
Za slovem květů nemá být čárka, je to jedna věta.
Moudrost uvědomění je na mne moc překombinovaný pojem...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.