..já vím já vím....ale poznáte sami, že to do této kategorie patří...fakt jo...pokud mě necháte pokračovat...je to na vás...:-))))

Přátelství, plány na pomoc Africe a láska.

O tom, jak až náhlé vytržení ze stereotypu pomohlo vztahu dvou lidí, žijících jen svými zájmy.

Po dlouhé době odmlky, jedna moje malá osobitá povídka. Snad se bude líbit...

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

tak trochu sen, tak trochu realita...tak trochu výkřik...tak trochu prostě já!

zaklepe a vstoupí...

a na který jsem se dívala při psaní téhle povídky. To stačí, nemám ráda oficiálně určený ,,měsíc lásky". Místo toho nám:-* (všem) radši přeju, abychom byli šťastní a měli se rádi pořád..půjde to? :o) Číst mezi řádky povoleno, za předpokladu, že to umíte... jinak radši ne!!! Kritiku beru, nic není bez překážek / víme svoje/...chci zpátky múzu..:-D

další pokračování, doufám, že vás to trochu zmate.... díl druhý! Kdo nezná pana Fukse, tak nepochopi...ale to nevadi...

c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...

ale jednou musí o dům dál...

Ach to rozhodování, má udělat spontánní věc nebo poslouchat rozum?

Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása.

O nevšedním setkání dvou lidí, o čem všem může někdo snít... Pokračování bude zítra;-)

... tam, kde je jen sníh, on, a jeho fantazie.

když ho zrovna nemáme vzpomíname, jak to s ním bylo krásné...

Jednou jsi nahoře, podruhé zas dole...

moje 1. povídka, pls o komentáře.

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

jen pokus...pokud se bude líbit, tak by mohl mít pokračko...