Pro tebe cokoliv!
![]() ![]() ![]() ![]() |
Romanci probdělých nocí nechávám schovanou za spálenými mosty. Mé oči, dva vyhnanci v osamělých ulicích, se naposled ohlédnou, aby mohly zavzpomínat. Jsem malířkou bez štětců, básnířkou bez veršů, milenkou bez srdce i bruslařkou bez piruet. Jsem jedním velkým snem, jednou velkou neznámou. Tady je nový začátek. Kráčím znovu svým prostým životem se zrcátkem minulosti v zádech. Prosím tě, abys to nevyslovoval. Nechci, abys to říkal. Nechci slyšte tvůj hlas, ačkoli právě on je pro mě vším. Jistotou, zázemím i pochopením. Konejším svou rozervanou lásku, vyčítám nenávisti onu krutost a chci se schovat do temného plamene. Letím a hledám příčinu. Padám a hledám neexistující vinu. Změním se, zapřu se. Budu hodná princezna z Nemanic, víla bez poskvrny. Budu vším, co si budeš přát. Budu něhou, štěstím, větrem i vodou. Budu čímkoliv… Budu tvojí duší spřízněnou. Budu věčností. Pro tebe se stanu čímkoliv, třeba i vlastním zajatcem…. Důvod? Jednoduchý.. TY!

Souhlas s předchozími komentujícími, partneři si musí být rovni, aby soužití bylo co nejkrásnější. Jinak je to ale napsané srdcem, takže chválím, jen nevím, jestli je to opravdu povídka. Spíš zpověď, z části úvaha, jak už napsal jeden z předchozích komentujících. Hodně inspirace do další práce.

nehledaná
PROTOŽE!!!! TY jsem JÁ... sakra, pořád to ještě neumím JÁ JÁ JÁ :-))

Souhlasím s trenérkou... To nejhorší co můžeš udělat je změnit se. Pokud to bude z donucení, tak to nakonec bude bolet daleko víc. Já jsem se nezměnil a přítelkyně to neakceptovala... Teď jsme oba šťastní. Tvoje JÁ je prostě to nejcenější co máš a nevzdávej se toho... Jinak tenhle styl mě čímsi zaujal. Poloúvaha, polozpověď... Já říkám ano...

jejdááááááááá, v žádném případě!!!!.....neztrácej SEBE...
ať mi někdo řekne, proč je pro nás TY, víc než JÁ?....HMMM???
Jinak je to OHROMNÉ....ale jak říkám PROTI SOBĚ...A s tím prostě nemohu souhlasit...promiň...
ať mi někdo řekne, proč je pro nás TY, víc než JÁ?....HMMM???
Jinak je to OHROMNÉ....ale jak říkám PROTI SOBĚ...A s tím prostě nemohu souhlasit...promiň...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stanu se čímkoliv... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Posel lásky s tajemnou maskou na tváři
Předchozí dílo autora : Krása v nesnázích
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?