Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

ve zkratce

20.9.2012

...oh shit...

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

dávno

moje pocitovka a tak trochu pravda...

nebyla by na škodu kategorie básně / "láska" ....(maybe it used to be so..ale teď je všechno ok =) měním se..)

Sprostá, sprostá, jsem sprostá... (někdy v roce 2008)

cosi...výlev...

...

když se jí díváš (v představách) do očí..

Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu

Někoho potkáte>zamilujete se>poznátě že něco nehraje>iluze se rozplynou>uvědomíte si jak jste byl/a celou dobu tahán za nos>nemáte chut už zkoušet nic dál>chcete to ukončit, ale nepovede se to|

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj