Kra

Čekám na ortel od Tebe.
Čekám.
/ v tu chvíli nežiju /

Zatím prohrávám,
dovolila jsem to.
/ svou budoucnost jsem neviděla a
onen osud poslala do hajzlu /

Mám strach, emocím přestala jsem
rozumět.
Poznám se už jen po hlase.

Dospělá holčička, bez prince, bez kouzelné
hůlky, zato s nedobytným hradem.
Bojujíc o trochu důvodu zase žít !

Pořád nic neříkáš.
Těžké v tichu hledat odpovědi,
domýšlet si, by bylo špatně.

Čekám.

Telefon asi rozbitej, nic nechodí.
/ hm, určitě, ty hloupá /

Všechna plátna pomalovaná
- nemám se kam vykřičet -

Z kávy černý vrásky.
Vrásky .
Suchý rty. Mocná sůl,
žere mě to zaživa ? / mami ? doktore?! /

Čekám.
/ odpověď /

- nechci Tebe, na mě znáš až moc barev,
děsí mě to -

A v pravdě ? ... V pravdě tolik vína !