...o prevítcích a těch ostatních...

Pokusil jsem se to napsat tak, aby pochopil ten, kdo ví o čom je řeč. Jinak zdravím Náměstka, Mejdla, Náčelníka a paní profesorku :=).

Naša báseň je viac ako báseň

Kitsune. Spíš taková etuda, abych sem pořád nepsala disociativní volný verš.

Po první strofě dál nečíst..

že mi chutnají věci yonického typu již vím dlouho, nicméně nedávno jsem poprvé ochutnala ústřici a měla několik zajímavých zážitků v práci. bivalves and gastropods.

hučela v hlavě tak dlouho, až jsem ji musela vypustit ven...

nojo, no :-)

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

I mladí,vidí to co jiní.