|
A zase sním si potají
jako už mnohokrát,
srdce své mužské sny si sní
a prsty zkouší psát...
|
|
Jsou teď zas
kolem nás
jak bílé kvítí,
slunce naň svítí...
|
|
Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...
|
|
Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.
|
|
|
|
Vlastně je to i písňový text...
|
|
...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..
|
|
Tuhle píseň pár z vás už četlo v deníku. Teď ji dávám i sem, abych před Vánocemi navodil pohádkovou atmosféru. Lidé by si měli zpívat a nejenom v tomto čase. Svět by byl hned mnohem hezčí!
|
|
Zase jedna ptákovinka...
|
|
původní je v Holešovicích, na Zbraslavi jsem našel ještě lepší
|
|
|
|
Není nad to, projet bouřkou... ;)
|
|
|
|
jedna jarní, veselá... :)
|
|
Prostě miluju letní bouřky...
|
|
báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.
|
|
...v poli a na nebi
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...


