Veselá báseň:-)

tohle je snad moje první báseň...

moc stará věc, která se mi poslední dobou tak nějak vrací, tvůrčí proces byl podoben porodu minimálně paterčat, ale nějakým způsobem to muselo ven - třebaže s šišatýma hlavičkama:)

miluju zimu..

Bonobo, víno a prázdno před zkouškou... Takže si říkejte, co chcete, spíš neříkejte nic, takhle to teď prostě je:)

.....co si myslí, že mají patent na ten "správný "život ....

hnus a krása k sobě mají zatraceně blízko, až splývají...

Taky jedna starší z literu ...

...co nemá žádný pravidla

Doufám, že to ohromný štěstí, nadšení a naděje z písničky Ocean od Johna Butlera, se mi aspoň trošku podařilo přenésti do téhle básničky

nezaslouží si asi ani název...vlastně ani anotaci...je to jen vzpomínka na nedávnou páteční noc...

Vzpomínka na noc/ráno/dopoledne mimo realitu v Hradišti, konkrétně na člověka, který jest živoucím důkazem toho, že sny někdy ožijí. A na všechny ty úžasný voloviny, co jsme prováděly s Evičkou. Díky!

...pár veršíků o pocitu poety...