Vzpomínka na noc/ráno/dopoledne mimo realitu v Hradišti, konkrétně na člověka, který jest živoucím důkazem toho, že sny někdy ožijí. A na všechny ty úžasný voloviny, co jsme prováděly s Evičkou. Díky!
přidáno 02.08.2008
hodnoceno 4
čteno 1323(15)
posláno 0
Kdo jsi TY, jenž smyčku svíráš
Když dohořívá Divadlo
Pramen žití - živ však zmíráš
A slunce právě zapadlo
přidáno 10.08.2008 - 21:14
Pěkná vzpomínka...;)
přidáno 10.08.2008 - 15:38
možná by to chtělo hodit do sekce miniatur ;)... ale rozhodně je to zajímavé a mezi řádky se najít dá :)... aspoň ten pocit... a tak :)
přidáno 05.08.2008 - 23:13
Vzhledem na stav, ve kterém to vznikalo, se není čemu divit:) Na víc nebyly síly, ale stále je toho kolem plno, tak možná ještě na něco vzpomenu... jinak tady číst mezi řádky snad ani nejde, alespoň co se týče "mého" smyslu, je to ryze subjektivní, však to znáš:)
přidáno 02.08.2008 - 16:33
škoda, že je to tak krátké, chtěl jsem si počíst a místo toho musím hledat mezi řádky

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zatmění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rozvolněná
Předchozí dílo autora : Nikdo není daleko

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming