|
hnus a krása k sobě mají zatraceně blízko, až splývají...
|
podivným ránem pluje si
podivný město bez lidí
kdo nechce vidět nevidí
kdo nechce slyšet - zavěsí
pluje mračnem chladným
mrazí mne když jím procházím
nejde mi do něj vstát
v tom chladu však nemůžu spát
síla vůle je mrtvá
vzbudily se jen pocity
v mý hlavě jsou dva světy
jen ráno je mysl svá
podivný město bez lidí
kdo nechce vidět nevidí
kdo nechce slyšet - zavěsí
pluje mračnem chladným
mrazí mne když jím procházím
nejde mi do něj vstát
v tom chladu však nemůžu spát
síla vůle je mrtvá
vzbudily se jen pocity
v mý hlavě jsou dva světy
jen ráno je mysl svá
18.02.2010 17:31
no já tu báseň právě taky moc nechápu...naskákalo mi to do hlavy cestou do školy
17.02.2010 23:58
Nakonec jsem báseň nejspíš pochopil, ale dalo mi to práci. Druhá sloka je nejspíš paradoxně důležitá, i když se mi nejprve vůbec nelíbila. Nejde to přečíst jednou a vědět. Tahle báseň se musela trochu rozebrat a složit. Na první pohled se zdála kýčovitou, na druhý je to trochu filozofie a tý mám teď ve škole pokrk, takže se budu snažit na to při hodnocení nebrat ohled. Myslím, že je to zajímavý počin.
17.02.2010 23:49
První sloka je výborná, pak to šlo s kvalitou trochu dolu... Ale zaujala mě.
17.02.2010 21:27
skvělý, Jakube! je to oproštěný o takový ty archaický postupy, a zrovna tohle téma "pocitů a města" mám ke všemu moc rád. 100!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.