Básnička věnovaná všem, kdo se řídí poslední módou a bezhlavě následují nejnovější trendy Upozornění: Autorka nenese žádnou zodpovědnost za činy spáchané po přečtení této básně ;DP Čtení na vlastní nebezpečí!

snad nepochopitelná... snad divná... ale je...

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

... v čekárně u zubaře

Co bylo, už není...

tentokrát ne

Ale budu já někdy velká ?!

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

a je tady zas...

už to nehulte!

... na lidovou notu...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

***

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

.........

Má oblíbená ..

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...