....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

pocitová báseň z uplynulých dnů...a malinkatý příběh...který nevejde nikdy do dějin...;-D

Momentálně mám takovou náladu...a bude hůř... Obrázek jsem nakreslila dneska ve škole. A stejně určitě poznáte, kdo je autorem, pondělí nepondělí:-)

... a pořád mi to nějak nejde

K takovým věcem se nic nedodává... ;)

Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

Asi je dost slabá...Vznikla, když jsme čekala na tramvaj...

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

Kraťounká a taky hodně stará. Ale dodneška se s ní musím ztotožňovat.:o)

Plakala jsem, když jsem si začala uvědomovat, že jsem se zamilovala. Plakala jsem, když jsem mu to oznámila a teď jsem šťastná! :D (původní : a pláču teď, když je konec.)

Jednou muselo začít pršet...

nevim, jakou napsat anotaci...všechno je v tom díle...pravda.......

...

metaforou

pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)