24.01.2008
6
1852 (15)
0
Srdce mám jako kámen
asi sbohem si dáme a Amen,
nic necítím už k tobě.
Však připadám si jak v hrobě…

všude ticho je jen a chlad.
Už nevím, jestli máš mne rád
a netrápí mě to ani trošičku!
smím říkat ti ještě vůbec miláčku?

Raději než se takhle hloupě ptát
měla bych po lásce zas velký hlad
chci milovat tě a teskně toužit
ty chvíle bez tebe se soužit

vědět, jak těšíme se na sebe
a zasněně vzhlížet do nebe...
vychutnávat si doteky slastné
a žít s tebou dny šťastné i strastné

chci oheň v srdci a taky něhu
na místo pocitu jak z druhého břehu
kde vidím tě a slyším,
ale necítím…
 09.02.2012 22:36
opět kráásné ....
 12.06.2008 16:53
vypsaní bez originality.. ani rytmus nesedí.
 05.02.2008 00:30
 Azure Sky
sto citových bodíků
 26.01.2008 13:35
...znám o tomle "necítění" skvělou píseň...
 25.01.2008 20:25
...nepíšu o ničem novém, ale to asi nikdo z nás... Přečetla jsem "zatoulané psy" a koukám, že nejen já se vypisuju z něčeho :-) je to hezké, a uvědomila jsem si díky tomu ten rozdíl, že i když necítím lásku, cítím naději. Ti psi už jen čekají...
 25.01.2008 09:29
... upřímně ... podobných básniček už jsem četl ... mraky ... jako terapie ... vypsat se z toho ... proč ne ... ale jinak ... žádné zajímavé obraty ... obrazy ... stejně tak rýmy ... obzvlášť to vynikne v tom sdruženém rýmu ... o rytmu se bavit nebudeme ... takže se nezlob ... ale tohle mne nevzalo ... :-( ... škoda ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.